117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home

Vzpomínky na letní tábor

Tisk

Po návratu z letního tábora se snad všichni účastníci, i ti nejmenší, zamyslí „Tak jaké to vlastně bylo, líbilo se mi?“ Jistě, nelze vytvořit atmosféru optimální pro všechny. Každý je individuální. Na druhou stranu, i přes ty drobnosti a nespokojenosti, obrovskou únavu a změnu od pražského života se stejně za rok většina z nás vrací na táborovou louku užít si a prožít letní tábor.
Ten tábor letošní byl nabitý. Stavěli jsme pec, pekli chleba z žitného kvásku, starali se o svá políčka, rýžovali zlato, jezdili po okolních horách, lesích a loukách na kolech a samozřejmě hráli spoustu her a krmili se skvělými jídly.
Aby to nebylo jen o mém názoru, níže jsou vypsány jednotlivé dny z táborové kroniky, které stihly děti sepsat. Jak je vidět, poslední sepsaný den je 12. července. Totiž, ten poslední týden skutečně nebyl čas na odpočinek ani na sepisování kronik.
Činčila

3. den tábora - 3.7.2015
Dneska ráno jsme se opět probudili do krásného slunečného dne. Jelikož jsme se v noci všichni prostřídali v hlídání našeho tábora, chtělo se nám vstávat ještě méně než normálně. A tak není divu, že se někteří jedinci dostavili na ranní „sraz“ pouze s jednou holinkou nebo s dveřmi na hlavě. Raníčková hra byla tedy nezbytně nutná, ale stejně někoho probudil až „hup do Pohorky“. Následovala snídaně, do které jsme se, vyčerpáni napínavým ranním soubojem, vrhli. Kvůli nekonečnému vedru jsme se po snídani všichni až po uši ocitli v Pohorce a s radostí jsme se cákali ve studené vodě. Pak už nás čekala etapová hra. Protože ňákej velkej ňouma ztratil a roztrhal mapu, strávili jsme celé dopoledne prolejzáním nejbližšího okolí tábora. Neméně podstatnou část našeho programu tvořilo zabíjení hovad. Pak už nás ale čekal oběd, jedna z mála chvil, kdy většina účastníků nevydává žádné podivné zvuky. Následoval polední klid proložený koupáním, které jsme všichni s nadšením využili. A když jsme byli najedení, odpočatí a vykoupaní, mohli jsme vyvětrat své železné oře. Vydali jsme se tedy na menší projížďku po okolí, která vedla do kopce i z kopce, loukou i lesem a taky velikou hovadí farmou. V táboře už nás pak vítala zasloužená večeře, po kterré už jsme jen smyli nánosy bahna a ulehli do spacáků.
Lucka

4. den tábora – 4.7.2015
Celý den začal písní „Už to nenapravím“, kterou Činčila hrál na kytaru, aby nás vzbudil. Poté si nás převzala Myška na raníčkovou hru, při které jsme museli po skupinkách skákat po jedné noze. O chvilce volna, při přípravě na snídani, jsme měli možnost jít do vody. K snídani jsme měli chleba s vajíčkovou pomazánkou nebo pomazánkovým máslem. Dopoledne jsme hráli skupinkové hry:fotbal a vybíjenou. Mezi těmito sporty jsme se stačili vykoupat a nasvačit. Schvácení sportem jsme se šli vykoupat a naobědvat. K obědu byl kuskus s fazolema a kukuřicí.
Po obědě byl polední klid s koupáním, odpočíváním a bavením se, zakončen morseovkou. Odpoledne jsme plavili dřevo. Neboli po skupinkách jsme měli za úkol dopravit klády po vodě jen pomocí klacků z lesa do tábora. Voda na některých místech byla mělká a na méně místech překvapivě hluboká, naštěstí jen ke stehnům. Ve zbylém čase před večeří jsme měli možnost si dojít do lesa na dříví.
K večeři bylo vepřové na kmíně s rýží. Po večeři jsme po skupinkách koupili klajmy. Hledáním zlata v těchto klajmech jsme strávili půl hodiny.
Po klajmování jsme šli do salónu, ve kterém jsme mohli hrát hazardní hry s librami, koupit si občerstvení nebo se upsat na směnku. Na každé směnce byl jeden úkol a cena směnky. Dotyčný, který směnku podepíše, dostává cenu směnky, která se později vydraží. Podepsaný musí úkol na směnce typu:vyčistit boty, namasírovat záda,..., splnit kupujícímu, tedy majiteli směnky. Ze salónu jsme šli spát.
Anča

5. den tábora – 5.7.2015
Dnes měla službu červená skupinka, tedy já (Ondra ↑) a Hárdy. Ráno nás všechny jako obvykle vzbudil Činčila a jeho kytara. Po raníčkové hře jsme se nasnídali a na ranním nástupu se dozvěděli, že dopoledne pojedeme na kole hledat klajm z mapy. Všichni jsme se oblékli na kolo a vyrazili jsme. Šerif nás dovedl až na rozcestí k rybníku, které bylo značené na mapě, kterou jsme včera získali v sallonu. Společnými silami jsme klajm našli. Každá skupinka měla dohromady jednu hodinu na to, aby našla co nejvíce zlata v klajmu.
Odpoledne po poledním klidu jsme vykupovali směnky. Výkup probíhal formou dražby. Některé směnky, které jsme podepisovali předchozí den v sallonu, byly opravdu zajímavé. Například Hárdy se upsal k tomu, že člověka, který si koupí směnku, bude 10 minut vozit ve dvoukoláku po louce.
Po dražbě jsme měli né až tak zábavný, ale potřebný program-dřevo do kuchyně. Každý uřízl pár polínek a bylo hotovo. Večer jsme měli osobní volno. Většina ho využila na dřevo do týpka.
A pak už nás čekal jen spánek. Každý mohl usínat s pocitem dobře stráveného dne.
Ondra ↑

6. den tábora – 6.7.2015
Ráno jsme nosili balíky, dopisy a telegramy. Ale honili nás přitom indiáni. Po obědě jsme nesli výbušninu a báli jsme se, že to bouchne. Ze zlatokopecké osady jsme se vydali k obchodníkovi. Ten nám prodal prkno, lano a výbušninu, kterou jsme si odnesli do osady. Tu výbušninu jsme pochopitelně ve vlastním zájmu nesli velmi opatrně. A večer před koupáním jsme měli rukodělky. Já jsem vyráběla náramek. A potom jsme se šli vykoupat v teplé vodě. Ta byla příjemná. A konečně jsme měli večerní klid. A potom jsme si šli vyčistit zuby. Když jsme zalezly do spacáku, tak jsme koukaly do ohně a poslouchaly pohádku na dobrou noc, kterou nám přišla číst Myška. Bohužel nevím, jak ta pohádka dopadla.
Eliška

7. den tábora – 7.7.2015
Byl sedmý den tábora a službu měl modrý tým. Během dopoledne jsme provětrali své železné oře. Po výletu byly rukodělky, někdo dělal šití, někdo něco ze sádry. Hárdy udělal nohu ze sádry a Eliška si dělala náramek z provázků.
Ještě večer byly rukodělky. Večer byla hra jménem sfoukávání svíček. Ta hra se skládala z toho, že každý dostal svíčku, i někteří vedoucí. Třeba Činčila byl jak beranidlo a bylo těžké ho sfouknout.
Ondra ↓

8. den tábora – 8.7.2015
Píše se 8. Července roku 2015, již osmý den tábora, tudíž osmý den bez civilizace. Tato doba se již podepsala na tloušťce našich zásob, které se každým okamžikem zmenšovaly. Tento fakt jsme pocítili již na snídani, která už nebyla tak vydatná jako dříve.
Po té troše žvance nás šerif požádal o pomoc při cestě k obchodníkovi. Zdálo se to, jako snadný úkol, avšak po cestě jsme se dostali do ostré přestřelky s bandity a indiány, ze které jsme vyvázli s čistým štítem a šerif dostal jen jedno malé škrábnutí od zbloudilé kulky běsnícího indiána. Pomoc při této cestě za obchodem byla poté štědře odměněna. Z hladu někomu vzešel nápad sbírat brouky, že jsou prý velmi výživní. Tak jsme tak konali, avšak brouci byli papíroví a šlo o to nasbírat jich co nejvíce. Když jsme se vrátili do našeho tábora, náš šikovný kuchař Činčila nám naservíroval segedýn, který zvládl udělat ze zbytku potravin.
Po zaslouženém odpočinku a rozluštění další šifrované písně nám táboroví starší předali množství důležitých informací, potřebných k tvorbě nástrojů, stavbě pece a pěstování, s tím, že tyto znalosti využijeme v budoucnu při pěstování a výrobě potravy. Když jsme tyto informace vstřebali do hlavy, dostěli jsme smaženky, abychom zaplnili nejen naše hlavičky, ale také bříška.
Večer jsme si pak mohli skočit pro nějaké dřevo do teepee, nebo něco tvořit vlastníma ručkama. Celou noc jsme se střídali v hlídání tábora pro lepší pocit bezpečí. A vzájemně jsme si topili ve stanech, takže se lépe spalo a i hlídka lépe utekla.
Toto svěděctví podal zničený honbou za zlatem a co největším ziskem
Ray Abraham David Irving Marffy

9. den tábora – 9.7.2015
Jako každý den i dnes ráno se nám z vyhřátých spacáčků vůbec nechtělo. I přesto jsme se ale na ranní nástup dokodrcali všichni a nikdo nechyběl ani nepřebýval. Jelikož následující program se nelišil od ostatních dnů, přejdu rovnou k dopoledním činnostem. Protože v noci nás vybrakoval zřejmě dost hladovej zloděj, museli jsme si obživu obstarat jinde. Objevily se nápady, že bychom mohli picnout zajíce, ale nakonec jsme dostali lopatu a krumpáč a stali se z nás Přemyslové a Přemyslovny oráči. Takže zbytek tábora asi budeme o zelenině. Dále nás čekala stavba pece. Místo pece teď stojí v oáze obrovská bahnitá hrouda, která snad bude funkční. Pak už jsme si jen umyli ruce od bahenního zábalu a mohli jsme se s radostí pustit do oběda. Po obědě a poledním klidu jsme doplácali bahenní hroudu a pustili se do mytí pracovních nástrojů. Pak už jsme jen popřáli zase o rok staršímu Činčilovi a vrhli se do napínavého souboje ve hře všechno znova. Jak už název napovídá, hra se hrála několikrát od znova a většina z nás teď proklíná kostky. Jelikož dnešní celý program byl mírně špinavý, využili jsme krátké osobní volno k přeprání našeho oblečení. A když bylo čisté oblečení, byla řada na nás, a tak jsme den zase zakončili relativně čistí.
Lucka

10. den tábora – 10.7.2015
Probudila nás známá melodie písně „Rosa na kolejích“. V raníčkové hře jsme po skupinkách měli provádět slepce ve slalomu. K snídani jsme dostali namazaný chléb paštikou a se zelím.
Po snídani jsme se rozhodli, že vyvenčíme své železné kamarády a projedeme se s vidinou zlata.
Když jsme se vrátili s kapsami plnými zlata a uložili jsme svá kola, přišel na řadu oběd. K obědu byl buřtguláš. Po obědě jsme měli polední klid zakončený morseovkou. Při nástupu přiběhl obchodník (Mrak) celý od krve (kečupu) a křičel na celý tábor, že se v lesích objevil medvěd a jeden má dokonce pěnu u huby. Nakonec svůj život skončil tím, že prohlásil:„Smrdím jako těstoviny!“. Po těchto slovech ho vedoucí chtěli někam odnést, přičemž mu Vladzo málem ukopnul hlavu.
Zbylý čas do večeře jsme využili k uspořádání honu na medvědy. K večeři byly plněné knedlíky s cibulí. Jako podvečerní hra se hrála prachárna. Nejprve děti s vedoucíma jako útočníci a zbytek vedoucích jako obránci. Po úspěšném útoku se strany obrátili a skupinky upravili. Stejně jako předtím vyhrál útok.
Vyčerpáni z běhu jsme ulehli do spacáku a spali.
Anča

12. den tábora – 12.7.2015
Dneska ráno jsme se probudili do již trochu chladnějšího den, ale zima nám rozhodně nebyla, jelikož raníčková hra byla takhle po ránu poměrně náročná činnost. Po snídani a ranním nástupu, na kterém jsme se dozvěděli co nás čeká a nemine, jsme se začali psychicky připravovat na orientační běh, který byl většinou účastníků pojat jako „orientační chůze“. Někdo se zřejmě inspiroval hrou všechno znova a náročnou trasu absolvoval hned dvakrát. Jiní zase nemohli najít cestu, nebo zapadli do potoka. I přes menší komplikace jsme se na obědě sešli všichni a vyčerpáni běhochůzí jsme se pustili do jídla.
Po zaslouženém poledním klidu jsme se opět vydali vyvenčit své železné kamarády. Tentokrát na nás v cíli ale nečekalo území plné zlata, nýbrž rybník, ve kterém jsme se chtěli zchladit po úmorné cestě. Nejprve jsme ale navštívili cykloservis „U Mraka“ a rozebrali si svačinu. Po velkém boji o jídlo jsme mohli konečně vyrazit. K radosti všech celá cesta vedla po asfaltu, ale do kopce. Když už jsme se konečně vyškrábali do nadmořské výšky, ze které už to výš ani nešlo, čekal nás zasloužený sjezd. Do cíle jsem ale nakonec nedojeli a zůstali jsme se rozvalovat na travnatém plácku před hospodou. Po chvíli odpočinku jsme se začali vyptávat na cestu zpět. Samozřejmě nám bylo řečeno, že trasa povede z kopce. Těm vzdělanějším ale muselo dojít, že po několika kilometrovém sjezdu to z kopce rozhodně nebude. A tak jsme se tedy (někteří mírně zklamaní) vydali na cestu zpět. V táboře už nás vítala vůně dlouho očekávaného smažáku. Po večeři už jsme jen v lese ukradli nějaké dřevo, vykoupali se a šli spát.
Lucka



Přidat odkaz na článek:
Linkuj.cz Jagg Bookmarky Vybrali.sme Topclanky Mediablog Googledigg Del.icio.us

 

Podporují nás

Banner
Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner