Sraz byl ráno na tradičním místě, na Hlavním nádraží, ze kterého jsme vyjeli vlakem směr Zadní Třebáň. Ve vlaku jsme měli dlouhou chvíli, tak nás Fido seznámil s celodenní hrou, která se týkala severského státu Finska, rozdal nám poté lístečky, které naznačovaly body na hru HOMBRE. V této hře bylo zadáno, které jednoslovné souhlasy například: ano, ne, jo by jsme měli nahradit slovy: Kítá jako souhlas a Ej jako nesouhlas.
V Zadní Třebáni byl rychlý přestup do „motoráčku“, a tím směr Vižina. Na Vižině dul dosti silný a studený vichr, ve kterém jsme šli přes vesnici k lesu. K hájovně bylo mírné stoupání, ale sám začal pro některé povahy kopec úctyhodného stoupání.
Cestou na hřebenovou silnici byly námi navštíveny dva kempy a jako zpestření, dřevorubci. Když bylo zdoláno rozcestí Stožec, měli jsme náok na krátkou přestávku, která byla kratší než jsme si mysleli.
Když byly síly nabrány, vyrazili jsme směr hladovka. Cestou Fido s Matějem viděli jelena, ale díky Hardymu zbytek neviděl nic. Po obhlédnutí hladovky se pochod orientoval asi 2 km po asfaltu. Po asfaltu přišla štěrková cesta, ze které se po chvilce odbočilo k brdskému kempu „Kyselá prdel Brdské čarodějnice“, na kterém se od nás oddělil Činčila s Vencou, kteří zde zůstávali spát přes noc. Ale to už chýlilo k večeru a Fido začal popohánět, abychom stihli autobus. V cestě nám stálo větší stoupání, ale to bylo zdoláno raz dva. Šli jsme opětně po asfaltové silnici, která nás dovedla do chatové osady, pak na velkou silnici a po té do vesnice Stříbrná Lhota. Dále bylo v plánu nastoupení do autobusu, svezení se autobusem až do Prahy na Smíchovské nádraží a rozchod domů.
Napsal Kája
