Letos jsme se vydali do Cerhovic, kde jsme už mnohokrát byli. Zažili jsme zde nějakou tu Vánočku, Podzimku nebo jen víkendovku.
Úterý
V úterý jsme se sešli na Hlavním nádraží pod cedulemi jako obvykle a na nástupišti nasedli do vlaku. S jedním přestupem jsme dojeli na místo. Když jsme se dostali do školy, vybalili jsme si spacáky a karimatky a rozložili je u stěn tělocvičny. Najedli jsme se ze svých zásob a než jsme zalezli do spacáčků, navštívili nás rytíři, kteří hledali odvážlivce, kteří jsou schopni a ochotni najít a vysvobodit princeznu ze spárů černokněžníka Čáryfuka. Černokněžníka můžeme přemoct tak, že mu pod nohy hodíme kouzelné krystaly a pak se změní v páru. My jsme svolili a už jsme se těšili na další den. Jako každou výpravu se četlo o dobrodružstvích rytířů krále Artuše.
Středa
Ve středu jsme se probudili, převlékli ze spacího a šli na snídani (nejdřív jí ale musel někdo udělat…), byl chléb s něčím a čaj. Po snídani přiletěl poštovní holub a přinesl zprávu, v podobě dvou stejných papírů a my jsme z toho pochopili, že si máme udělat dvě družstva, která budou spolu soutěžit. První hra se hrála na louce nad školou a byla o tom, že jsme běhali po stanovištích, plnili úkoly a za ně dostávali písmenka, ze kterých jsme pak skládali slova, věty a nakonec celou zprávu. V té stálo, že cesta je dlouhá, náročná a že nás černokněžník začaroval, tak, že každý má nějaké zranění. Bylo už moc pozdě na to, abychom se pustili do cesty a taky nám vyhládlo, takže jsme se vrátili na oběd do školy a po poledním klidu jsme se zase vydali na to samé místo. Cestou jsme ještě hráli několik her, mimo jiné, že jsme běželi co nejdál, abychom jsme se vrátili do určeného časového limitu. Když jsme dorazili na místo, tak už na nás čekala připravená cesta, skupinky se rozdělili na další dvě a každý ze skupinky dostal přidělené jedno zranění: svázané nohy, zavázané oči nebo přivázanou k tělu pravou nebo levou ruku. Cestu jsme všichni zvládli celkem dobře. Ve škole na nás už čekala večeře, po které jsme si zahráli pár her v tělocvičně a už byl čas na zubání, zalezení do spacáků a zase na jeden příběh o králi Artušovi
Čtvrtek
Ráno se nám moc nechtělo vstávat, ale měli jsme takovou chuť na snídani a už jsme chtěli vysvobodit princeznu, že jsme vstali, oblékli se a už jsme byli na snídani a seřazení před školou.
Poté jsme se vydali za bažantnici, kde jsme hráli, kdo nasbírá nejvíc párů zvířat. Zvířátka jsme získávali plněním úkolů od instruktorů. Když jsme hru dohráli, popošli jsme o kousek dál, kde jsme po jednom chodili po cestě a účelem bylo zapamatovat si co nejvíce trojciferných čísel. Když došly Adélka s Miou, Fido si je zavolal k sobě a řekl jim, ať simulují zranění, které připravil pro instruktory. Poté jsme se vrátili zpět do školy na oběd, který byl jako vždy výborný. Po obědě jsme měli chvilku poledního klidu.Po polední pauze jsme se vrátili na stejné místo a tam jsme si zahráli spoustu zajímavých a zábavných vyvražďovaček. Po dlouhém dni jsme se všichni těšili do hajan.
Pátek
Ráno jsme se probudili do slunečného dne. Po snídani jsme se vydali na cestu, tam co včera, abychom si zahráli zábavné a zajímavé hry např. policisté a pašeráci. Oběd byl zase velmi dobrý.Po obědě odjel Fido a my jsme si šli zahrát na louku hututu atd... Po hrách dostala každá skupinka úkol:nasbírat šest přiměřeně dlouhých a hubených vrbových klacků na večerní hru. Když jsme se vrátili, tak každá skupinka měla z těch svých šesti vrbových proutků sestavit trojboký jehlan a na každý vrchol přivázat dlouhý provázek. V každé skupince bylo sedm dětí, to znamená, že jsme se rozdělili do dvou skupinek. A protože nás byl lichý počet, tak jeden člověk hrál dvakrát. Úkolem bylo co nejrychleji přepravit trojboký jehlan ze startovní čáry do cíle otáčením a to tak že každý ze skupinky tahal za provázek a tím se otáčel. Ale zároveň se snažit mít co nejmíň trestných bodů. A poté jsme šli spinkat.
Sobota
Ráno jsme vstali, nasnídali se a byl nám vysvětlen program. Měli jsme po jednotlivcích a ti menší po dvojicích chodit po „křižovatkách“ a měli jsme se vždy rozhodnout, kterou cestou půjdeme, neboli jsme se koukli do krabičky a podle toho jsme šli k další křižovatce. Když to skončilo tak jsme šli do školy na vydatný oběd, po kterém jsme byli tak plní, že jsme si museli odpočinout. A teď nás čekala ta velká, závěrečná, důležitá hra, při které libovolný počet lidí ze skupinky byli úředníci a zbytek zbrojnoši. Úkolem této hry bylo získat co nejvíce daní v podobě drahokamů. Ty se získávaly tímto způsobem: dohromady bylo v určeném poli pět vesnic, které vydávaly jednou za dvacet minut daň, ale byl tu jeden problém: hráči z protější skupinky se snažili o to samé a každou daň mohla vybrat pouze jedna skupinka. Zbrojnoši sebou měli mít štít a řemdih, kterým chránili své úředníky. Po dokončení hry se sečetli všechny daně (drahokamy). Poté se spojily všechny kusy mapy, podle které jsme měli dojít k princezně, ale je tu jeden malý háček a tím je Černokněžník. Abychom se ho zbavili, museli jsme si ve skupinkách spravedlivě rozdělit drahokamy a až se setkáme s Černokněžníkem tak všichni najednou na něj hodíme drahokamy. A tak se také stalo. Černokněžník se vypařil, princezna je zachráněna a všechno dobře dopadlo. Poté s námi šla princezna na večeři, která jí moc chutnala, až byla tak přejedená, že z toho byla unavená a z té únavy musela jít spát a s ní i všichni ostatní.
Neděle
Vstávat se nám moc nechtělo, protože princezna už byla vysvobozená a my za pár hodin jeli domů. Takže jsme si museli balit a uklidit jídelnu a tělocvičnu. Předali jsme klíče od školy školníkovi a vyrazili na vlak a jeli domů za maminkami a za tatínky, abychom jim mohli vyprávět, jak jsme si to tam užili.
Mia + Terka
