117. pionýrská skupina Kalich

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home

Činčilův táborový den - 13.7.

Tisk

Už zase, proklatej budík. Otáčím se na bok, abych se zbavil toho úděsného zvuku. Třičtvrtě na osm. Všechno bolí, oči se lepí, zase pod mrakem. TO zas bude. Pláštěnka, holinky, hnusno. Vstávám, oblékám si mokré kalhoty a vlhké pohory. Venku to nevypadá tak zle, ale i přesto je jasné, že slunce dnes nevyjde. Ostatně, ani předpověď tomu není nakloněna.

V kuchyni už řádí Mrak a v podstatě má připravenou snídani. Zdravím jej, ptám se, zda je třeba pomoci a po negativní odpovědi odcházím do hangárku pro kytaru. Ta je zase rozladěná. Ladím postupně odspodu, mezitím přicházejí ostatní vedoucí. Ptám se Myšky, zda můžeme budit. Ostatní jdou se mnou doprostřed tábora. „Co budeme hrát?“ ptám se. Nikdo neví, nevadí, začínám hrát první tóny a z úst se mi linou první falešné tóny, poté už to i docela zní, prsty bolí, začíná pršet. Děti se postupně shromažďují u kytary, někteří s úsměvem, jiní ještě ve spánku. Přejeme všem dobré ráno. Čekáme, než budeme všichni. Mezitím se potichu zjevuje Mrak a odvádí si všechny k raníčkové hře. Už běží k posvátnému místu, jako každé ráno. Sportovní aktivitka na probuzení je dílem okamžiku a už Karel vyvolává ranní hup do Pohorky pro dobrovolníky, kteří chtějí. Čekáme, než se Míra z hupu převlékne a už Myška píská snídani.

Vyčkávám frontu, než si všechny děti a většina vedoucích nabere svůj díl snídaně, kávu do ruky a honem jdu vypisovat, co se bude dnes dít. Už mám hotovo, snídani snědenou, ale některým dětem to trvá déle. Lucka už svolává hromadné čištění zubů, takže popoháním opozdilce ze snídaně. Předávám Myšce denní rozkaz a jídelníček v deskách. Beru si z hangárku uzlovačky a palici a sekeru a jdu na louku za hůrku připravit pole na dopolední program. Čtverec 20 x 20 kroků je optimální velikost. Následně dochází Myška a dáváme dohromady kolíky i potřebné délky uzlovaček, ke kterým budou děti přivázané. (Principem hry je, že si každá skupinka vezme kolík, na kterém je uzlovačka a sami si rozdělí, kde si které dítě zabuší kolík do země. Druhý konec uzlovačky si dítě připevní k ruce, tím pádem má omezené pole běhu v průměru kruhu kolem kolíku. Cílem je, aby v co nejkratším čase ostatní skupinky proběhly vyznačeným polem. Kdo je chycen, musí začít znovu). Uzlovačky máme připraveny, tak se vracíme k hangáru.Všichni už mají vyzubáno, takže můžu odbubnovat ranní nástup. Dnes je v hangáru – kvůli dešti.

Vedoucím dne dnes bude Vladzo, Hárdy mu bude pomáhat z dětí. Postupně Vladzo čte dnešní program – boj o území, dřevo do týpí, rukodělky a návštěva náčelníka Kouleho. Karel se ptá, kdo chce dnes mlčet nebo hladovět. Vladzo poté čte dnešní jídelníček. Mautin si bere slovo na zdravotníka a na bednu ztrát a nálezů. Poté už přichází slovo na mě, abych pověděl o zkoušce Bílého lososa (noc, den, noc přežití v lese s minimem věcí, bez jídla, pouze s pitím). Na zkoušku mají možnost odejít lidé, kteří mají splněny všechny zkoušky žižkovy pečetě. Zatím může odejít Hárdy a Anča. Mají teď den na to se rozmyslet, zda chtějí odejít na plnění zkoušky. Přestává pršet. Nástup je ukončen a Vladzo už koriguje děti, aby se vhodně oblékli – holiny, dlouhé věci, aby co nejdříve proběl dopolední program.

Beru do ruky foťák, poštu z bedny na odeslání, klíče a doklady. Myšce předávám foťák a pokračuji dál k autu. Cesta do Malont je v řádu minut. Na poště odesílám pohledy a dopisy a naopak dostávám poštu. Dnes se to sešlo – tři óbr balíky pro Lucku, Hárdyho a Mautina. Pokračuji dál na Kaplici. V Albertu nakupuji pár drobností, v železářství vyzvedávám nové palice a už zase jedu zpět na louku. Děti mají mezitím dohráno a jsou v lese na dřevě do týpí. Svačinu už mají snědenou. Ptám se Vladzy jaká hra byla, kdo vyhrál a zda se povedla. Zrovna neprší, ale vypadá to, že ještě začne. Jdu ke sprše s kleštěma, protože je potřeba ji trochu dotěsnit a upravit, aby vše fungovalo. Čistím hlavice od nepořádku, měním sací koš za nový a dotěsňuji čerpadlo. Snad už to teď bude v pořádku. Mrak už má mezitím hotový oběd, děti nějaké dřevo nařezáno a odneseno do týpí. Služba připravuje vodu na nádobí a ostatní si myjí ruce a připravují ešusy. Oběd, konečně, mám hlad jako vlk. Najím se, kupodivu tentokrát zbylo i na vedoucí dostatek, a hned jdu mýt misku. Umytou misku odkládám tam, kam patří a zapadám do týpí, kde můžu na chvíli vydechnout v horizontální poloze. Budí mě Vladzo, že se blíží konec poledního klidu a já už naslouchám prvním pískotům morseovky.

Oblékám mokré kalhoty a vlhké pohory. Přicházím do kuchyně, dávám vodu na odpolední kávu na kamna. Sleduju děti, jak luští morseovku a taky koukám ven, jak se prohání další z nesčetných přeháněk. S Vladzou se domlouváme, jak odpoledne, kdo bude hlídač Kouleho, jak s převleky, co kdo zařídí. Zalévám kávu a připravuji si převlek v týpí i v hlavasáku. Děti mezitím mají doluštěno a také mají chvilku čas na úklid v týpí, než začnou odpolední rukodělky a také cesta za náčelníkem Koulem. Beru si převlek, kluci jdou už napřed. Zbytek už je na Myšce. Zvládnout odnavigovat pomazání lektvarem, správné oblečení, správný směr, aby nás děti našly. Snad se vše povede. Docházíme dozadu na Volavčí louku, rozděláváme oheň, převlékáme se. Akorát máme hotovo, když se objevuje první dítě. Bereme masky na hlavu a čekáme, až všichni dorazí. Ještě, že neprší, běží mi hlavou. Také to, co všechno je potřeba říci. Maska je nepohodlná, ale nedá se nic dělat. Sleduji menší, jak jsou překvapení, jak se dívají zaraženě. Starší už naopak vědí. Jen Vojta zase prohlašuje přidrzlou poznámku. S prvními slovy i jemu dochází nevhodnost poznámky. Mluvím o hyenách, o tom, jak získat zpět ukradené duše, o tom, co s sebou děti budou potřebovat i o tom, jak nevhodně se k sobě někteří chovají. Na konci projevu dětem děkuji, až nyní si všímám, že se poměrně hustě rozpršelo. Děti odcházejí zpět do tábora, my ostatní čekáme, až odejdou. Oheň necháváme ohněm, převlíkáme se a míříme zpět do tábora.

Tím, že prší, dáváme ve zbytku odpoledne rukodělky. Sám si beru zalepený nůž, pilník a jdu brousit. U toho pomáhám Vojtovi, Ondrovi nebo Jirkovi a Lence s Nani šít kožená pouzdra. Některá pouzdra už jsou hotova, jiná rozdělána, když Mrak hlásí hotovou večeři a Vladzo píská přípravu. Všechno sbalíme, uklízíme hangár a já si jdu také pro misku. Stále prší, takže je nástup v hangáru. Jíme a u toho odpočíváme. Já naopak přemýšlím, co s načatým večerem, protože déšť docela narušuje plány. No nic, myji misku, uklízím a koukám, co kdo dělá a co se kde děje. Očividně jsou děti plni sil, ale venku fákt prší. Jdu se podívat do papírů a vymýšlím drobné aktivitky, které jsou dělat i v dešti a jsou zaměřeny na lidské vlastnosti – přesnost, obratnost, šikovnost… Pískám rychlou radu velkých. Rozebíráme si úkoly, pískáme nástup. Pár jedinců zase nemá pláštěnku, dokonce někdo lítá v sandálech. Takhle by to nešlo. Šupem se jdou převléknout. Ostatní na hříšníky čekají. Poté vysvětluji jednotlivé úkoly, děti se rozbíhají a sám si jdu obsadit jedno stanoviště – polož svůj tenisák do kruhu když jdeš poslepu. Chvíli je nával, poté dlouho nikdo nejde, až nakonec ke mně dorazí všichni. Ruším stanoviště a jdu do hangárku sečíst výsledky. Mautin mezitím odvádí Anču na zkoušku Bílého lososa. Hárdy se nakonec rozhodl, že v tomto počasí nevyrazí. Karel nese na hočiminku barel s vodou.

Už to vypadá, že den končí, ale přec je před námi ještě podvečerní hra – hledání duší. Děti si jdou čistit zuby, zrovna přestalo pršet, takže se i hra hodí. Jakmile mají všichni vyčištěno, vypouštím hyeny do pole spolu s dušemi. Pískám nástup a vyrážíme k poli. Vysvětluji pravidla, poté startuji hru. Děti se rozlétli po lese plni sil, hledajíce své duše. Někdo nachází hned, jiným to trvá. Postupně se ale duše začínají jednotlivým skupinkám množit. A taky začíná znova pršet. Po asi patnácti minutách hru ukončujeme, počítáme děti, zda jsou všechny a posíláme je spát. Vedoucí se rozprchají zkontrolovat svá týpí, já jdu pomoci malým holkám s ohněm a poté se také podívám do dalších týpí. Všude už je klid, děti usínají, takže můžu jít do kuchyně zapálit petrolejku a poté spolu s programem zamířit k Mautinovi, abychom se dohodli, co se další den bude hrát a kdo to bude mít celé na povel. Po asi hodině všichni ví, co budou další den dělat a i já můžu zalézt do týpí, rozdělat oheň a ulehnout do spacáku. Poslední myšlenkou toho dne bylo, že snad nebude ráno pršet.



Přidat odkaz na článek:
Linkuj.cz Jagg Bookmarky Vybrali.sme Topclanky Mediablog Googledigg Del.icio.us

 

Podporují nás

Banner
Banner
Banner
Banner

Děkujeme dárcům a partnerům

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner