To, na co jsme se všichni těšili celý rok, začalo pro starší v pátek odpoledne. Sešli se na Hlavním nádraží a jeli vlakem do Českých Budějovic. Zde následoval přestup na autobus do Kaplice a pak do Malont. Odtud byla jen necelá hodinka chůze na louku, kde čekal Mautin , Bublina a Sojka. Jelikož na louce byl postaven jen velký a malý hangár plus jedno týpí, všichni se zabydleli v hangáru na zemi. V sobotu byl velice divný budíček. Každý věděl, že ho během 36 hodin čeká stavba zbytku tábora, skoro všechno se muselo postavit. Rozdělili jsme se podle vlastních schopností s pomocí vedoucích do skupin a dali se do práce. Během celého dne byl na louce a v okolí vidět veliký kus práce.
Já osobně jsem se naučil postavit týpí. Večerka byla docela brzy, jelikož byli všichni unaveni. Po celý den bylo opravdu ukrutné vedro a tak jsme neustále běhali do studeného potoka. Jídlo připravovala Myška a Sluníčko, velice si ceníme jejich snahy, ale rychlost vaření se blížila ke klidu. Když jsme se všichni budili v neděli ráno, tak každý z nás dosti cítil, že včera pracoval, ale bohužel jsme v sobotu neudělali vše a následovalo dodělávání prací. Já a můj bratr Radim jsme měli za úkol připravit slavnostní oheň na večer. Začali jsme tedy v lese dělat dřevo. V táboře se, ale před námi objevil velice záhadný problém, který jsme do dneška nevyřešili, NEUMÍME UŘÍZNOUT POLÍNKO ROVNĚ. Pomalu, ale jistě, jak se říká, tábor začal připomínat, že za několik málo okamžiků se všichni i mladší, kteří tou dobou s Potápkou a Smíškem seděli ve vlaku, začnou zabydlovat do svých týpí.
Celé odpoledne jsme se zabydlovali ve svém. Večeři nám uvařil Mamut. Večer nás čekal slavnostní oheň. Pro nováčky to byl docela veliký zážitek, protože byli mile překvapeni jak velký a hezký jsme měli oheň. Po několika odehraných písničkách se u ohně začaly objevovat osoby a představovat se . Začali jsme se ocitat v Kocourkově. Chodit spát se chodilo postupně, ale docela brzy, protože jsme byli unaveni.
Pondělní ráno začalo budíčkem, kdy jako každé ráno Činčila zahrál na kytaru nějakou píseň. Já ho obdivuji, protože rozespalý hrát na hudební nástroj bych doopravdy nezvládl. V několika okamžicích si Bublina spískal nástup a následovala raníčková hra (je každé ráno), snídaně, zubání a ranní nástup, který byl dnes delší než obvykle, jelikož se vše vysvětlovalo. Dopoledne bylo dřevo do kuchyně, jinak bychom nic neměli k jídlu. Po obědě a poledním klidu si rozdělené skupinky vymýšlely svoje názvy. Panoval zde do konce názor, že názvy skupinek byly ovlivněny letošními volbami. Skupinky Vědátoři, Všeználci a Vykutálenci.
Jelikož Kocourkov byl prázdný, nastala stavba budov, tedy jen zatím plánu a modelu pomocí kostek cukru, marmelády a sušenek. Modely byly k sežrání. V noci začalo pršet a pršelo celé úterní dopoledne. Dopoledne si každý něco vyráběl při rukodělné činnosti. Odpoledne, jelikož stále padala voda z nebe, uskutečnila se stavba Kocourkovské radnice v hangáru. Každá skupinka dostala určitý počet polínek a měly za úkol postavit co nejvyšší stavbu, na které jako na střeše musela být umístěna poklička od hrnce, na kterou se však nesmělo sahat. Večer se nosilo světlo do radnice. Každá skupinka musela co nejrychleji do tábora donést svíčku se zapáleným ohněm. Nakonec všichni dorazili do cíle. Středa už byla ve znamení mnohem lepšího počasí. Dopoledne se uskutečnil turnaj Kocourkova ve vybíjené. Odpoledne byla velká běhací hra v lese. Při této hře jsme si všichni dosti zaběhali.
Ve čtvrtek panovala mezi všemi nálada, že se hrací týden Kocourkov blíží ke zdárnému konci, už nezbývalo mnoho her a tak se všichni snažili o co nejlepší výsledek. Dopoledne se hráli velice kocourkovské hry (Chyt si svůj zadek, pakofotbal). Odpoledne se všichni vydali do lesa na lov zvířátek. Celkem jich bylo po lese sedm. Každé zvířátko šlo ulovit na něco jiného. Kozel bublina si přál kozu. Po několika desítkách minut byla zvířátka ulovena a dána do výběhu. Kocourkovské rodiny se o ně museli starat jinak by jim pošla.
V pátek se tábor probudil do velice teplého dne. Na ranním nástupu se Kocourkovští rozhodli, že se musí něco naučit, protože s jejich dovednostmi to není zas tak růžové. Dopoledne tedy byla Kocourkovská škola. Učily se tyto předměty: Uzle, Oheň, Zvířátka. Během poledního klidu se zvířátka rozutekla z tábora do okolí. Všichni se vydali po skupinkách lovit zvířátka zpět. Nakonec se ulovená zvířátka dala nazpět do výběhu. Jelikož dnes byl opravdu horký den, uskutečnily se vodní hry. Všichni byli doopravdy mokří. Následovalo osobní volno.
Sobota byla ve znamení velkých zmatků, přišel telegram, že přijede císař. Celé dopoledne skupinky vymýšlely divadlo, aby se mohli pochlubit císaři a vzdát mu pocty. Za velice povedené scénky ze života Kocourkova se císař odvděčil poutí. Ano, slyšíte dobře. Odpoledne přijela pouť, bylo zde naprosto vše až na vědmu, která kvůli zahraniční stáži nedorazila. Večer byl slavnostní oheň, který byl pro mladší část tábora závěrečný. Během něho se uskutečnilo závěrečné divadlo, čímž skončila etapa Kocourkov. Byl to takový smutný pocit, ale na druhou stranu musím říci, že nikdo z lidí co se podíleli na přípravě se za to stydět nemusí, ba i na to můžou být pyšní.
Nedělní dopoledne bylo takové balící a stěhovací. Mladší část tábora se balila a probíhalo stěhování mezi týpí, aby nebyl nikdo sám. Okolo poledne malí odjeli. Bylo vidět, že se někteří z nich těší domů, ale našli se i tací, kteří by tu zůstali další týden. Bylo to docela smutné… Opustila náš část tábora. Když jsem chodil po táboře, chyběl mi ten ruch, co zde celý týden byl, ale zvyknul jsme si na klid.
Odpoledne bylo ve znamení archeologie. Tři archeologické expedice (pozůstatky skupinek z prvního týdne) hledaly v mohylách z kamenů poklad. Někdo něco našel. Byli to nějaké střepy, můžeme se pouze domnívat, co to bylo. Byly velice zachovalé, na střepech se našly pozůstatky nějaké malby. Nikdo však nedokázal přesněji popsat, co to bylo. V noci se stalo to, co bylo na střepech z mohyl. Z každé skupinky byl jeden člověk unesen a zbytek skupinky měl za úkol zachránit svého zajatce, ale někdo to popletl a zachránil zajatce i další skupince.
Bylo pondělní ráno a my jsme se přenesli do doby bronzové. Nikdo neví, jak jsme se tam ocitli. Dopoledne kmeny vymýšlely jména a z kovu vyráběly předměty sloužící k odlišení od členů druhého kmene. Abychom neumřeli hlady, vydali jsme se odpoledne na lov zvířátek. No tedy musím říci, že většina lovila spíše borůvky než zvířátka. Jelikož se jednalo o velice běhací hru, vydali jsme se vykoupat do tůňky. Bylo to velice příjemné osvěžení. A hurá na večeři.
Nějak se nám odpoledne protáhlo a tak bylo po večeři chviličku volno na dřevo do týpí. Někteří z nás ho někdy i měli, ale většinou trpěli nedostatkem a pak jim byla zima. Je to způsobeno jejich leností. Alespoň si budou pamatovat, že dřeva v týpí není nikdy dost, no tedy pokud se vám už nikam nevejde. V úterý, když jsme byli na borůvkách na ovocné knedlíky, nás v táboře přepadla mlha. Bylo vidět sotva na krok. Na oběd se muselo dojít v mlze. Odpoledne nastalo plavení ohně na voru, který jsme si měli postavit. Výjimečně jsme já, Bublina, Pírko a Potápka tvořili jednu elitní skupinku a druhou tvořili Sojka a Vadim. Byl to velice dlouhý a vytrvalý boj. Všechny skupinky bojovaly mezi sebou a ještě se snažili pokořit nás. Jelikož jsme šli moc po rychlosti tak jsme na to doplatili, výběr dřeva nebyl nejlepší a zdrželo nás to. Z dětí byla nejlepší Radimova skupinka. O druhé místo svedly boj skupinky Sluníčka a Trojáka. Později odpoledne proběhlo dělání dřeva na večerní indianskou saunu.
Středeční dopoledne bylo takové odpočinkové, dělaly se řemesla (pletli košíky, odlévalo se Pb a dělalo dřevo do kuchyně). Odpoledne proběhl Bronzový nářez. Troják zde udělal veliké překvapení. Vyhrál v běhací hře a donesl nejvíce vody v ešusu ze startu do cíle. Pro někoho to byla lehká záležitost, ale našli se i tací, kteří se ztratili po několika desítkách metrů v kopřivách. Abychom doplnili tekutiny po běhu, nastalo pití (šťávy) ve skupinkách. Já jsem se taky zmatnil jako jedna skupinka, pomáhal mi i Bublina. Později jsem toho litoval, protože vypít skoro 1,5 litru šťávy na ex způsobilo, že několik následujících hodin jsem neustále odbíhal na WC. Dále proběhly hry ve vodě. Každý byl dokonale mokrý a příjemně ochlazen v tom nesnesitelném vedru.
Čtvrtek si už nepamatuju. Jelikož jsme se dozvěděli, že má v sobotu velice ošklivě pršet, začali jsme tábor balit v pátek dopoledne. Zabalili jsme ho skoro celý. Odpoledne začala závěrečná hra za pokladem. Někteří to brali jako vycházku a další jako počítačovou hru z války z Vietnamu. Nakonec po několika hodinách a kilometrech v nohách se všichni se svojí částí pokladu dostali do tábora. Zde čekala večeře, na kterou jsme se všichni celou hru moc těšili.
Sobota byla ve znamení úklidu a volna. Večer měl být slavnostní oheň, ale okolo páté hodiny odpolední začalo pořádně pršet. Pršelo až do nedělního rána. Večer se sedělo a zpívalo u kamen v kuchyni. V neděli si každý sbalil poslední věci do baťohů, sbalil se hangár a jelo se na nádraží. Cesta vlakem byla opravdu ubíjející. Bylo velice plno a všichni jsme byli unaveni po pracovním víkendu. Na nádraží na nás už čekali rodiče. Rozloučili jsme se a byl konec. Už když jsem šel od vlaku k autu, říkal jsem si, že chci zpět. Že mi to bude chybět.
Tak aspoň, že se můžu těšit na příští rok.
