Archiv
Budu vám vyprávět příběh o čtyřech psících a dvou človíčcích na výletě ve Svatém Janu pod Skalou.
V brzkých ranních hodinách se na jednom nejmenovaném místě sešli čtyři psi a jeden člověk.
Nejprve mělo přijít i více účastníků, ale nakonec se tam sešli jenom tito odvážlivci:
- největší pes – Mautin,
- nejvíce ztřeštěná fenka – Eskymo,
- nejlepší přítelkyně člověka – Pírko,
- a pejsek ze všech nejmenší – Terezka.
Jejich dobrý přítel Potápka jim s lítostí sdělil, že s nimi na výlet jet nemůže, ale že za sebe nalezl náhradu - jakéhosi krotitele divé zvěře Fida a jeho sličnou asistentku Smíška.
Tato dvojka (pro naše hrdiny zatím zcela neznámá - poznatek redakce) již čekala na nádraží. Zpočátku psíci na podivné náhradníky hleděli trochu s odstupem, ale po očichání si je hned zamilovali. Ne, že by snad vylučovali nějaký speciální zápach, ale největší pes v jejich batohu objevil pamlsky. Se slzami v očích se psí kamarádi rozloučili s Potápkou a vyjeli vstříc novému dobrodružství.
Ve vlaku Fido vytáhl z batohu psí hračky typu – hlavolamy a skládání slov z vylosovaných písmenek. Jak jistě víte, psi dlouho nevydrží u jedné hry, a tak všichni museli po chvíli vystoupit. Cesta však byla dosti namrzlá, takže časté objímání stromů a občasné pády je provázely po celou dobu. První, kdo málem spadl, byl Fido. Pírko ze sebe vydala štěkot trochu podobný lidskému smíchu, ale po několika metrech sama upadla.
Po dlouhém výstupu do kopce se před nimi objevil strom, jako dělaný na drobné občerstvení a odpočinek. Když se zase všichni zvedli k odchodu, Fido vytáhl hračku psi úplně nejoblíbenější - MÍČEK. Psi se za ním honili a bylo jim úplně jedno, že to všude klouže. Největším lovičem onoho skvostu byla Eskymo (zde vznikla hláška: „Když chceš zabavit Eskymáka, házej jí míček!“ - pozn. red.). Za chvilku všichni dorazili do svatého Jana, ale čekal je ještě vysoký kopec ke kříži.
Když jste si představovali, jak to asi klouzalo na začátku cesty, teď si to představte ještě třikrát horší. Navíc to byla hrozně úzká cestička. Dokonce i Fido a Smíšek museli chvíli lézt po čtyřech. Psi statečně zatínali svoje drápky do ledu, ale Fido v půlce kopce zavelel: „Dolů!“ a tak sklouzávali do hluboké rokle (Fido jim nejspíše záviděl jejich mladistvou sílu a energii - pozn. red.). Vrátili se zpět do Sv. Jana a pokračovali raději po rovině do nedalekého Srbska. Cestou nadšeně honili míček a občas za to dostali i pamlsek. Když začali potkávat hodně cyklistů, krotitel navrhl novou hru - lovení cyklistů. Teď si nejspíš myslíte, že je kousali do nohou a do kol, ale bylo to méně dramatické. Stačilo jen na ně zaštěkat a oni spadli sami. Největším lovičem cyklistů se stal Mautin (zde bohužel nevznikla žádná hláška - pozn. red.).
Cesta utekla tak rychle, jako kočka zdrhající před psem.
Všichni už zase seděli ve vlaku a spokojeně odpočívali. A tahle cesta utekla tak rychle, jako kočka zdrhající před smečkou psů.
PS: Tento příběh je smyšlený a jakákoliv podoba s reálným životem je čistě náhodná (stejně by tomu, že byl Fido na kolenou, nikdo neuvěřil).
