Archiv
Velikonoční výprava je vždy ve znamení velikonočních zvyků, pohody, odpočinku a spousty zajímavých her a zážitků s kamarády.
Podobně tomu bylo i letos. Naše cesta z Prahy pokračovala směr Plzeň a Blížejov. Cestou však byli místní občané trošku nepříjemní, asi nejsou zvyklí na cestování dvaceti lidí s batohy. Zde pak do místní školy ( pro nás již známé). Všichni si vzali své řízečky, toustíky a všelijaké dobrůtky, jen některé stále zkušenost nenaučila nosit si večeři svou ( že ano Sojko :)).
Ráno jsme vstali poměrně brzy ( kdo má v těch osm hodin vstávat, když má prázdniny), nasnídali se chlebem s marmeládou a vyrazili směr Horšovský Týn a místní zámek. Cestou proběhlo pár her ( Maják, Sedm, apod.), až jsme dorazili na okraj Horšovského Týna. Zde jsme skoro vykoupili místní cukrárnu a vyrazili na vláček. Nasedli jsme na vlak, ale co se nestalo: Asi po deseti minutách se vlak rozjel na druhou stranu. Příští stanici jsme se tedy rozhodli vystoupit a počkat na vlak zpáteční ( asi 40 minut). Při výstupu však vylezl vlakvedoucí, Bíša s ním trochu pohovořil a on nás nakonec nechal zadarmo dojet na konečnou a zpět. Ve škole nás uvítal Mautin s Bublinou , kteří se celý den učili a nakrájeli nám brambory do polévky (Kdo ví, jak to s tím učením skutečně bylo). Po velmi chutné večeři jsme se odebrali do velké tělocvičny, kde jsme všichni hráli vybíjenou. V deset hodin byla večerka, ale přípravy na ní byly velmi bouřlivé, jelikož teplá voda v bojleru brzy došla.
Další den, tedy v pátek, jelikož přes noc napadlo 5 cm sněhu a do toho venku pršelo, jsme zůstali vevnitř a hráli všechny možné hry. Po obědě jsme se vyhrabali ven a šli jsme se projít po okolí. Okolní lesy jsou docela pěkné, ale cesta do lesa byla plná bahna, takže jsme všichni byli jako prasátka. Večer, jako každý večer, jsme hráli vybíjenou. Večerka už poté proběhla, jako vždy v boji o teplou vodu ve sprše.
Ráno jsme se dohodli, že dopoledne strávíme opět ve škole, jelikož zase pršelo a venku bylo velmi ošklivé počasí. V tělocvičně jsme hráli různé hry, ale všechny nás to velmi bavilo. Po obědě jsme se vydali do lesa, ale opačným směrem než minule, kde jsme hráli několik her. Cestou z lesa jsme hráli rimgo na louce, což nás velmi bavilo. Když jsme byli dost unaveni, šli jsme domů.
Další den jsme se po snídani sbalili a šli nasbírat proutky na pomlázky. Po najití proutků a jejich odnesení Julčákem jsme zase hráli rimgo, jelikož jsme čekali na vlak. Vlakem jsme popojeli do vesnice zvané Staňkov . Touto vesnicí jsme prošli a pokračovali směrem do velkého lesa. Počasí se velmi měnilo, že dokonce chvíli padal sníh. Byl to pro všecky moc pěkný a podařený výlet. Po návratu z výletu jsme se my, kluci, dali do barvení vajíček a holky si šly plést pomlázky. Aby se neřeklo jsme si pomlázky upletli také.
Ráno jsme my, kluci, vstali a šli připravit snídani. Holky zatím spaly. Když jsme vše připravili, sbalili jsme se a šli ven. Holkám jsme zablokovali hlavní dveře a šli pryč se schovat.
Vydali jsme se směrem do kopce na pole. Zde na poli jsme na holky čekali. Než se vůbec dokázaly vyhrabat z budovy, uběhla hodina a půl. Když nás holky spatřily,zalekly se nás, ale nakonec se odhodlaly a přišly nás vyšupat. Poté, co nás holky pečlivě vyšupali, jsme si pomlázky vzali my a šli jsme vyšupat holky. Po vyšupání jsme se sebrali a šli do školy na velmi chutnou a vydatnou snídani. Když už každého doslova bolelo bříško, jsme si šli zabalit své věcičky. K obědu byla nudličková polévka. Po obědě jsme jen zabalili misky do baťůžků a vyrazili na vlak. Náš vlak se jmenoval Bobík. Tímto vlakem jsme jeli již po několikáté. Ve vlaku se dojídal zbytek vajíček a mazanců. Všichni jsme se domů vrátili zdraví a to je hlavní.
