Archiv
Byla tu opět vánočka, výprava, na kterou se jen tak nezapomíná, vánoční pohoda a spousta přátelství, no ale co hlavně - dárky od kamarádů.
První dvě věci, které spatřily mé nohy po výstupu z vlaku byl sníh a obrovitý kopec. Inu já se hned ptám „Nejdeme nahoru, že ne? “ Bohužel mi bylo odpovězeno, že to tak není. Po zdlouhavém kopci jsme nalezli velkou budovu, pro naši radost obsahující vodu i elektřinu. Po vstupu jsme byli uneseni pokoji s postelemi, protože co si budeme povídat, na výpravách postele nemáme zas tak často. Je večer a máme první zádrhel : Kde má Bublina spacák? Následně se však vše vysvětluje. Do jídelny přichází neznámý člověk odporného zápachu s Vadimovým kabátem a Bublinovou čepicí na hlavě. Jak jsem se obával, byl to bezdomovec, který nám však začal vykládat příběh o kometě, která si tu na Zemi užívala dovolenou, ale ztratila zde věci. Nyní se sem pro ně vrátila a my tu víme, proč nemá Bublina spacák. Ihned se ozývají první hlasy: „ Přeci ji v tom nenecháme „. Bezdomovec po řádném nakrmení ,jen těsně před svým odchodem povídá něco o jakémsi vědci a že toho ví víc. Konečně je pryč. Už jsem se začínal bát, že se nám tu usídlí.
Sobota ráno a opět obrovitý kopec hned po startu. Kopec za námi a divné bílé stvoření před námi. Vlasy do strany, bílé brýle na čele, ohnutý chrbát od stáří a bílý plášť. U nohou vometák stále nás otravující.Hned se ptáme vědce: „ KO-ME-TA“. Když jsme se počtvrté dozvěděli, že to není obyčejná kometa, neměli jsme na to nervy a po lehké Fidově výhružce všechno ihned řekl. Začíná hledání věcí. Cestou samozřejmě spousty her a zajímavých činností. Náhle někdo spatřil v lese modré podvlíkačky. Všichni se rozbíhají po lese a nacházejí spoustu oblečení i jiných věcí. Úkol byl splněn a my se spokojeně vracíme do budovy, kde na nás už čekal Mamut s polivčou. Setmělo se a my se přemisťujeme ke stromečku, kde na nás čekají dárečky od našich kamarádů. Zazpívali jsme si, sesbírali dárky do batohů a vraceli se zpět, protože taková zima, jaká byla, to už jsem dlouho nezažil. V budově již Mamut roznáší talíře s bifteky a sýry společně se salátem. Plné stoly ovoce, cukroví, sýrů a klobás na nás koukaly a říkaly: „Vem si nás“ . Všichni plné žaludky, ale stále plno jídla. Náhle začne zvonit něčí telefon. Nikdo ho však nezvedá a my nacházíme kufr, v němž zvonil mobilní telefon. Zvedáme ho, pouštíme nahlas a slyšíme hlas komety, jak nám děkuje za nalezení věcí. Věci dáváme do kufru, kufr za dveře a sledujeme, jak kometa odlétá. Otvíráme dárky a radujeme se při hraní na kytaru a vánoční rukodělné činnosti.
Ráno nás čekala ta nepříjemná stránka a to balení, úklid a návrat domů. Vše se nám včas podařilo a my jsme postupovali zpět na vlak, tentokráte z kopce dolů.
