Archiv
Na první květnový svátek se uskutečnila první letošní výprava pod širák. Jako cíl jsme zvolili lesy jindřichohradecké. Účast nebyla největší, ale i tak jsme si to, myslím, všichni parádně užili. Na první letošní vandrovaní s námi jel Troják, Mrak a Radim, z velkých potom Vladzo, Sojka, Honza, Delfín, Vendy a moje maličkost.
Cestování směr Jindřichův Hradec nebylo nic úchvatného. Sraz na nádraží byl ve tři čtvrtě na sedm ráno, což bylo na mnohých z nás vidět. Výluka na českobudějovické trati způsobila čtveré přestupování, nicméně i tak jsme udržovali dobrou náladu a na zapadlou zastávku Kaproun na úzkokolejné trati jsme nakonec dorazili v plánovaném čase. Tam jsme se pokochali ohništěm, u kterého sedával sám Jára Cimrman a vyrazili na cestu.
První zastávka byla na místě zvaném Vysoký Kámen, nejvyšším bodě jindřichohradeckého okresu. Kilometrový výšlap jsme ale zvládli během několika minut. Tam jsme si dali oběd a počkali na Sojku, který za námi dorazil odkudsi od Telče.
Další naše kroky mířily směrem ku hradu Landštejn, kam jsme plánovali dorazit další den ráno. Trochu se nám začalo kazit počasí, v dálce létaly blesky, ale nás naštěstí potkal jen krátký májový deštík. Po drobných nesnázích s hledáním místa na přespání jsme nakonec objevili sympatické ohniště na břehu rybníčka. Tam se vařilo, jedlo, zpívalo, smálo, zpívalo, smálo, jedlo a po desáté hodině jsme postupně zalezli do pelechu.
Ráno jsme se vykopali z místa táboření už v 11 hodin. Fido by z nás asi rostl, ale naplánovaná trasa nebyla dlouhá, tak to vůbec nevadilo. Po hodině jsme dorazili na hrad Landštejn. Jediné, co si pamatuji z mé poslední návštěvy hradu před asi 5 lety, byla nepříjemná paní na pokladně. Ta je tam zřejmě zaměstnána stále. Hrad ale stál zato a výhledy z hradní věže také.
Po prohlídce jsme pokračovali dále. Poobědvali jsme u dalšího z mnoha rybníčků, které se v tomto kraji nacházejí. Jedinou nepříjemnou událostí víkendu bylo pak to, že Sojka vytratil kdesi svůj mobil a již nebyl nalezen (ten mobil). Budiž mu země lehká. Noční útočiště jsme nalezli poblíž našeho výchozího bodu, Kaprouna. Tady jsme uvařili jídlo a unaveni šli poměrně brzy spát.
No a ráno už nás čekala jen krátká odpočinková cesta do Kunžaku na vlak. Vlak přijel úplně plný a tak jsme byli nastoupeni na lokomotivu, na niž jsme pohodlně dojeli do Hradce a dále pak na Prahu.
Věřím, že si všichni účastníci užili první letošní společné vandrování stejně jako já a příště v početnějším složení zase někam společně vyrazíme.
