117. pionýrská skupina Kalich

To, na co jsme se všichni těšili celý rok, začalo pro starší v pátek odpoledne. Sešli se na Hlavním nádraží a jeli vlakem do Českých Budějovic. Zde následoval přestup na autobus do Kaplice a pak do Malont. Odtud byla jen necelá hodinka chůze na louku, kde čekal Mautin , Bublina a Sojka. Jelikož na louce byl postaven jen velký a malý hangár plus jedno týpí, všichni se zabydleli v hangáru na zemi. V sobotu byl velice divný budíček. Každý věděl, že ho během 36 hodin čeká stavba zbytku tábora, skoro všechno se muselo postavit. Rozdělili jsme se podle vlastních schopností s pomocí vedoucích do skupin a dali se do práce. Během celého dne byl na louce a v okolí vidět veliký kus práce.

Sraz byl v sobotu ráno v 6.20. V 6.50 už jsme autobusem vyjeli na cestu. Skoro celou cestu pršelo, ale vyjasnilo se. Dojeli jsem do obce Stráž pod Ralskem, dohodli se kdo s kým bude na lodi, vypůjčili si vesty, barely a lodě, nacpali věci do barelů, převlékli se, nalodili a vypluli po říčce jménem Ploučnice.

Plavba byla klidná do doby, kdy se Sojka s Delfínem po padesáti metrech od vyplutí překotili a loďka se jim šprajcla napříč koryta. To způsobilo, že všichni, co byli za Delfínem museli nedobrovolně vystoupit do ledové vody. Když byla loďka i Delfín vyproštěna, plulo se dál.

Asi tři hodiny jsme pluli upraveným korytem, než jsme dopluli k tunelu. Před tunelem byla desetiminutová přestávka. Vypluli jsme po jednom. Nejdřív řeka tekla doleva, pak doprava a pak prudce doprava do tunelu. Tunel byl rozdělen průrvou na dvě části, za druhou částí byl asi dvaceticentimetrový schod. Na něm se nikdo nepřekotil. Pluli jsme asi deset minut, pak jsme zastavili a dali si oběd. Po obědě jsme vypluli do Mimoně, kde nás zastihl májový deštíček.Za Mimoní korato nebylo člověkem upravené, takže v něm byly šutry a silný proud.. Pak byla velká tišina a po ní meandry, vrbičky a silný proud a zase meandry, vrbičky a silný proud a na co si všichni stěžovali bylo koryto úplně zarostlé vrbičkami. A takhle to pokračovalo celé odpoledne.Večer jsme dojeli k mostu u Borečku, kde jsme se dohodli, že to dnes zabalíme a vrátíme co jsme si půjčili.Zabalili jsme si a vyrazili na louku asi půl kilometru vzdálenou. Tam jsme si postavili přístřešky, navečeřeli se a ulehli mezi hejna komárů.

Ráno jsme vstali, nasnídali se a sbalili se. Vyšli jsme s plnými batohy na zádech. Po většinu cesty jsme šli lesem v doprovodu komárů, po žluté turistické značce. Ve vedru jsme vyšli u Máchova jezera, na hrázi byla krátká přestávka.Bublina, Mautin a Honza vběhli do vody. Odtud byl směr zmrzlina a nádraží. Na nádraží na Miu čekali rodiče, ale na nás čekali až v Praze. Přijel vlak, nastoupili jsme, dojeli do Prahy, vystoupili na Hlavním nádraží, rozloučili se a to je konec.

V pátek 7.5.2010 jsme se všichni sešli  v 15.30h. na Hlavním nádraží a vyrazili jsme na Beroun. Po přestupu směr Rejkovice a dále asi 2km pěšky k místu našeho táboření.

V první řadě jsme si postavili stany a přístřešky,vybalili nějaké věci a u ohně si řekli pravidla našeho táboření. Ještě před setměním jsme se najedli, po večeři s kytarou zazpívali nějaké písničky a ukončili den hrou městečko Palermo.

Druhý den ráno po snídani nám byla sdělena pravidla lezení a hurá na skálu. Pomalu jsme všichni zdárně vylezli na horu a po té i slanili dolů, byla to zábava. Na skále nám natolik vyhládlo.že jsme se dali ihned do vaření oběda, po obědě posbírali všechny prázdné lahve a vydali se asi 1km do kopce pro vodu. Když jsme přišli nazpět do tábora čekalo na nás překvapení. Mautin a Ureke zatím postavili lanovku,kterou jsme si všichni třikrát sjeli. Později odpoledne jsme si ještě zahráli hru ringo a pomalu se dali do vaření večeře. Po večeři jsme dostávali průkazy Kališnického horolezeckého svazu, zazpívali si písničky, zahráli si městečko Palermo a hurá na kutě.

Byli jsme tak příjemně unaveni,že druhý den ráno se nám ani nechtělo vysoukat z teple vyhřátých spacáků. Po snídani jsme se dali do balení veškerých věcí a samozřejmě i odpadu. Místo táboření musí zůstat vždy naprosto čisté. Dopoledne jsme si ještě zahráli několik her,uvařili oběd a vydali se na zpět k vlaku.

Byl to úžasný víkend plný zážitků a nových poznatků.

Vánoční výprava začala tím, že v 17:30 byl plánovaný sraz na Masarykově nádraží. Pak jsme jeli dlouho a dlouho vlakem , cestu vám však nepopíšu, neboť jsem pospával a všude byla tma. Pak jsme však zastavili a někdo hodný oznámil: „Baťohy jedou, dolů s nimi, ale jen ti malí."

No pak jsem se lehce zarazil a ozval se znovu hlas: „Místa dost.“ Někteří stejně měli smůlu a nedostalo se na ně. Tak jsme se vydali na dlouhou dvoukilometrovou cestu (BEZ BAŤOHŮ). Došli jsme tu dalekou cestu do Neškaredic, kde byla původně mateřská školka, teď pionýrská základna. V té si někdo dal polévku (česnekovou) a šli se vyčistit zuby. Četl se takový starý komiks, a jelikož se určitě nikomu nelíbilo, jak dopadla první část, řekli jsme si, že s tím příští den něco uděláme. Pak si už jen pamatuji, jak někdo řekl spát a já ho ochotně poslechl. Zdálo se mi o tom, jak cestuji zpátky časem do dob, ve kterých se příběh odehrával.

V úterý 27. listopadu jsme se odpoledne sešli na Masarykově nádraží, v docela slušném počtu. Nasedli jsme na vlak směr Kutná Hora, kde jsme přestoupili na vlak, kterým jsme jeli do stanice Sázavka, někde mezi Čáslaví a Světlou nad Sázavou. Tam odsud jsem vyšli nahoru, do kopce, přes Ovesnou Lhotu do malé vsi Vlkanov. Bylo to asi čtyři kilometry, někoho už začínaly bolet nohy, ale v pořádku jsme dorazili, ubytovali se v táborové základně  Bobříků a šli spát.

Další den jsme procházeli okolní lesy, chodili jsme okolo kapličky se studánkou, kde jsme si dali oběd. Při tom jsme se ještě dozvěděli, že se ke kapličce půjde odpoledne stezka odvahy. Celý den jsme při procházení hráli spoustu her. Když jsme se odpoledne vrátili, odpočinuli jsme si na chvíli a potom byla stezka odvahy - dojít ke kapličce a zpátky, cesta byla vyfáborkovaná. Zvládl to skoro každý. Potom byla večeře a šli jsme spát.

Tak si představte, že tohle je historicky první výprava těchhle nových Pavézníků, co přišli těď v září do oddílu. Bylo by asi lepší je nechat na pospas divočině, když si tak troufaj, ale slitovali jsme se a jedeme s nimi. Tedy Terka samozřejmě patří k nám, protřelým Orlíkům, ale kdyby neměla ve čtvrtek Hip-hop, tak by asi chodila s Pavézníkama.    

Jako každý první školní den jsme se my, členové 117. PS Kalich a 78. PS Skalka sešli na náměstí Jiřího z Poděbrad. Auta jsme měli k prasknutí nacpaná všemožnými hrami, stany, odměnami, nástěnkami, abychom pro všechny školáky i neškoláky připravili super odpoledne nazvané Tahák. Vztyčili jsme hlavní stan, připravili atrakce a soutěže, a když jsme postavili skákací hrad, pustili pohádkové písničky a oblékli masku pionýrského psa, místo se začalo jenom hemžit dětmi. Za úkol měly oběhnout minimálně šest stanovišť, na kterých plnily záludné i snadné úkoly. Všichni se náramně bavili. Za odměnu pak děti dostaly spoustu odměn – trička, joja, pastelky, pexesa, lízátka a mnoho dalších.
Počasí se nám naštěstí povedlo. Být v masce psa hodinu a půl, je sice za slunného počasí výborná hubnoucí kůra, ale zase pro radost dětí to stálo za to. Jen škoda, že celá akce musela v šest hodin skončit. Skákací hrad se vyfouknul a sbalil, stan a atrakce se uklidily, děti se rozešly domů a my se těšíme, až se za rok zase společně sejdeme.

Jak jste si určitě všimnuli, pomalu nám stárnete, milé děti. A proto je třeba oživit oddíl novou krví  :-)

Nabíráme děti od 6 let výše, takže hlaste všem známým, kamarádům, příbuzným a jiným osobám, že ten nejlepší oddíl čeká právě na ně nebo na jejich potomky.

Veškeré informace podá Potápka, Sojka nebo já, stačí zavolat nebo napsat.

Zároveň prosím o pomoc při náboru ve školách, v plánu je hned 1. září u škol.

Fido