V úterý 27. listopadu jsme se odpoledne sešli na Masarykově nádraží, v docela slušném počtu.

Nasedli jsme na vlak směr Kutná Hora, kde jsme přestoupili na vlak, kterým jsme jeli do stanice Sázavka, někde mezi Čáslaví a Světlou nad Sázavou. Tam odsud jsem vyšli nahoru, do kopce, přes Ovesnou Lhotu do malé vsi Vlkanov. Bylo to asi čtyři kilometry, někoho už začínaly bolet nohy, ale v pořádku jsme dorazili, ubytovali se v táborové základně  Bobříků a šli spát.

Tak si představte, že tohle je historicky první výprava těchhle nových Pavézníků, co přišli těď v září do oddílu. Bylo by asi lepší je nechat na pospas divočině, když si tak troufaj, ale slitovali jsme se a jedeme s nimi. Tedy Terka samozřejmě patří k nám, protřelým Orlíkům, ale kdyby neměla ve čtvrtek Hip-hop, tak by asi chodila s Pavézníkama.    

Jako každý první školní den jsme se my, členové 117. PS Kalich a 78. PS Skalka sešli na náměstí Jiřího z Poděbrad. Auta jsme měli k prasknutí nacpaná všemožnými hrami, stany, odměnami, nástěnkami, abychom pro všechny školáky i neškoláky připravili super odpoledne nazvané Tahák. Vztyčili jsme hlavní stan, připravili atrakce a soutěže, a když jsme postavili skákací hrad, pustili pohádkové písničky a oblékli masku pionýrského psa, místo se začalo jenom hemžit dětmi. Za úkol měly oběhnout minimálně šest stanovišť, na kterých plnily záludné i snadné úkoly. Všichni se náramně bavili. Za odměnu pak děti dostaly spoustu odměn – trička, joja, pastelky, pexesa, lízátka a mnoho dalších.
Počasí se nám naštěstí povedlo. Být v masce psa hodinu a půl, je sice za slunného počasí výborná hubnoucí kůra, ale zase pro radost dětí to stálo za to. Jen škoda, že celá akce musela v šest hodin skončit. Skákací hrad se vyfouknul a sbalil, stan a atrakce se uklidily, děti se rozešly domů a my se těšíme, až se za rok zase společně sejdeme.

Jak jste si určitě všimnuli, pomalu nám stárnete, milé děti. A proto je třeba oživit oddíl novou krví  :-)

Nabíráme děti od 6 let výše, takže hlaste všem známým, kamarádům, příbuzným a jiným osobám, že ten nejlepší oddíl čeká právě na ně nebo na jejich potomky.

Veškeré informace podá Potápka, Sojka nebo já, stačí zavolat nebo napsat.

Zároveň prosím o pomoc při náboru ve školách, v plánu je hned 1. září u škol.

 

Fido

Míjin den 

Toho rána se skupinka Skaski-ta probudila o něco později, ale Míja, která měla ráno udělat 3. hup do Pohorky, se probudila dříve, pouze nevěděla, kolik je hodin, a tak Bublinu - vůdce skupinky - nevzbudila. Byli mimo tábor a ona mohla jen tušit, kolik je hodin. Na to, aby to mohla určit podle slunce, přenocovali moc hluboko v lese. Pocity jí napovídaly, že je ještě brzo. Předchozí rána se probouzela celkem brzo.
Pravděpodobně usnula, ale za chvíli uslyšela hlas, takový povědomý hlas. Ten hlas se ozýval odněkud zblízka. Byl to hlas Sojkův, který říkal, ať se sbalí a jde s ním do tábora na hup do Pohorky.

12. 6. až 14. 6. se konala nejspíš první Kališnická závěrečka na vodě. Dost možná se jednalo o první podobnou Kališnickou výpravu, minimálně za dobu, co chodím do oddílu. Závěrečka se nám povedla. Závěrečky se zúčastnili: Radim, Vodník, Mrak, Kuba, Karel, Eskymák, Pírko, Sojka, Vadim, Fido, Potápka, Činčila, Vladzo, Bára, další Kuba, Kecík, Pája, Kamzík, Bazuka, Lucka a moje maličkost.

Literární pokus po vzoru Jana Wericha

Čert a pes (Pírko, Sluníčko, Mia, Karel, Eskymo)

Byl ten čert, co byl mlád. Ten čert měl psa. Ten pes se bál. Tak šel a šel dál a dál až na vrch, kde dům stál. Ten dům byl stár. Pes šel dál. A tam čert spal. Pes se lek, tak chtěl jít dál, leč čert vstal, vzal hůl a psu dal. Šel kol muž a vzal nůž. Čert se lek a zdrh. Muž vzal psa a šli dom. Tam pít a žrát mu dal.

Bez názvu (Mautin, Bublina, Radim, Troják, Mrak)

Byl pes, ten pes pách. Ten, kdo si čuch, ten pad. Dnes pes šel tam, kam chtěl. Šel tam, kam chtěl nos. Pes byl bos. I kos znal 'ho nos. Bál se ho i vlk. Jen chlap ho chtěl dát pryč. Ten chlap byl vrah, vzal můž, psa bod. Pes štěk, štěk, štěk. Pes ho kous až mu prst sňal. On řval jak tur. Mor. Šel po něm mor. A pes chcíp. A šel na vrch Říp. Pak se vznes.

Na první květnový svátek se uskutečnila první letošní výprava pod širák. Jako cíl jsme zvolili lesy jindřichohradecké. Účast nebyla největší, ale i tak jsme si to, myslím, všichni parádně užili. Na první letošní vandrovaní s námi jel Troják, Mrak a Radim, z velkých potom Vladzo, Sojka, Honza, Delfín, Vendy a moje maličkost.
Cestování směr Jindřichův Hradec nebylo nic úchvatného. Sraz na nádraží byl ve tři čtvrtě na sedm ráno, což bylo na mnohých z nás vidět. Výluka na českobudějovické trati způsobila čtveré přestupování, nicméně i tak jsme udržovali dobrou náladu a na zapadlou zastávku Kaproun na úzkokolejné trati jsme nakonec dorazili v plánovaném čase. Tam jsme se pokochali ohništěm, u kterého sedával sám Jára Cimrman a vyrazili na cestu.
První zastávka byla na místě zvaném Vysoký Kámen, nejvyšším bodě jindřichohradeckého okresu. Kilometrový výšlap jsme ale zvládli během několika minut. Tam jsme si dali oběd a počkali na Sojku, který za námi dorazil odkudsi od Telče.