117. pionýrská skupina Kalich

Sešli jsme se u klubovny, kde už na nás čekal autobus. Naložili jsme si své kufry a plni očekávání jsme usedli do autobusu. O pár časových pásem jinde se najednou zjevujeme u vstupu na louku, kde nás vítá pán archeolog a rovnou nám dává testy? Jako by jich bylo ve školním roce málo!
Zabydlujeme se v týpí, vyrábíme dřevo do týpí, večeře a hned první oheň, i když ne zcela slavnostní. Zde se nám představují obchodníci, kteří nás žádají o pomoc s hledáním artefaktů. Zároveň s tím si každý obchodník vybral svou družinu. Děti tak mohly hned vyrazit za hledáním prvních pokladů, kde ovšem víc než poklad je vylekala oživlá mumie. Od té se dozvěděli, že existuje bohatství, se kterým byla pohřbena, ovšem poklad byl ukraden. Hledání tak může naplno začít!

2. den: Vojta S.
Ráno jsme měli raníčkovou hru a po snídani nám začal dopolední program. Šli jsme na Nil upravovat kanál, abychom mohli převážet loděmi náklad. Někdo tak vyráběl loď, jiný upravoval kanál. Práci přerušil oběd, polední klid a po splavení jsme vyrazili do lesa na dřevo na slavnostní oheň a do týpí. Večer byl slavnostní oheň, tam jsme zpívali písničky a hráli hru vlak.

3. den: Meli
Ráno jsme se probudili a šli na raníčkovou hru. Potom byl hup do Pohorky a snídaně. Po snídani byl nástup, kde jsme si řekli, co se bude dít. Šli jsme se převléknout a hrát ringo. Potom jsme se šli koupat. Proběhl oběd a polední klid. Po něm jsme šli hrát hru vyměňování zboží za egyptské peníze. Při cestě prodat zboží nás přepadli piráti, se kterými jsme hráli kámen, nůžky, papír. Pokud jsme vyhráli, mohli jsme si zboží nechat, jinak jim propadlo. Svačina a večeře také nechyběly. Po večeři jsme měli čas na dřevo a další hry. Pak už jsme si jen vyčistili zuby a šli spát. Měli jsme také noční hlídku.

Poslední výprava, teploty jsou již několik dnů na hranici 30 stupňů, proto je ideální čas vyrazit za chladnějším a příjemnějším prostředí, do lesa. Na hlavním nádraží se potkáváme v hojném počtu, všichni s batohy zabalenými na celý víkend. Chystáme se na nedaleké Brdy, kde nás čeká veliké dobrodružství.
Když už jsme všichni, vyrážíme do vlaku, kde všichni potichu nadáváme na neklimatizovaný vlak. Po chvíli cesty, ale už vystupujeme v Řevnicích a vyrážíme směr les. Cestou se zastavujeme na nanuka u místních potravin a už jsme konečně mezi stromy. Cestujeme pomalu, přeci jen nám batohy něco váží a už se blížíme k hradišti. Zde potkáváme další skupiny s dětmi, a proto začínáme doufat, že naše místo bude volné. Po náročném stoupání se objevuje srub s ohništěm - naše útočiště téhle noci.
S radostí sundaváme batohy a rozbíháme se do lesa, abychom nasbírali dřevo na oheň. Pak už vytahujeme řízky k večeři, připravujeme spaní pod širým nebem a užíváme večera u ohně s kytarou a písničkami. Postupně znaveni uleháme do spacáků, abychom postupně, za svitu měsíce, usínali.

Ráno vstáváme brzy, balíme své batůžky, snídáme rohlíky a čaj. Jakmile doklidíme poslední drobnosti, vyrážíme opět nahoru směr Skalka, abychom doplnili zásoby vody. U občerstvení bohužel nemají zmrzlinu, tak se alespoň do zásoby napájíme vodou. Většinu cesty s batohem máme ještě před sebou, a proto po chvíli vyrážíme a už se těšíme na další občerstvení. Cestou hrajeme škatulata, obědváme, abychom mohli po chvíli cesty loukou dorazit k občerstvení. Zde doplňujeme vodu, dáváme si zmrzlinu a odpočíváme. Když už nás nebaví točení kolotočem, bereme batohy na záda a vyrážíme dál. Odpočinek Na Soudném, u Třebízského dubu a už máme na dohled dnešní nocleziště.
Sundaváme batohy, sbíráme dřevo, připravujeme plachtu na noc pro ty, kteří nechtějí spát v boudě a už běžíme do lesa stavět domečky, hrát schovku nebo blbnout u vody. Ani se to nezdá, ale už nás vedoucí volají k večeři. Těstoviny rychle mizí, myjeme misky a se zvuky kytary a praskání ohně čekáme na přicházející bouřku. S prvními záblesky a šerem uleháme do spacáků a těšíme se, až ráno bude příjemněji

Ráno je chladnější a už neprší, bouřka nás naštěstí nezasáhla tolik, a proto šťastni se scházíme u ohně, dáváme si čaj a chléb s marmeládou. Balíme si postupně batohy, aby začalo významně pršet. V lese už pro nás není hostinno. Vyrážíme proto v pláštěnkách, o trochu dříve, na autobus. U zastávky nám ještě zbývá trochu času, proto si dáváme chléb s paštikou a už jedeme domů na Prahu. Na nádraží radostně vítáme rodiče a rozbíháme se do domovů.

Vánoční výprava je jedna z těch, na kterou se všichni těší už několik měsíců dopředu. Sníh, pohoda, zvyky, ale hlavně dárky, jsou hlavní motivací pro účast na této akci. I proto jsme tentokrát zvolili lokalitu pro sníh a zimní podmínky zajímavější a vypravili jsme se do DDM Nová Paka. Podkrkonoší poskytlo sněhovou nadílku, že jsme mohli i na bílé pláni pořádně zablbnout.

Jen, co jsme vyrazili, hned to byla legrace. Naměstnat se do rychlíku s místenkami byla zábava, ale když ČD dodají pouze jeden vůz osobáku, kde se potkají dvě skupiny po třiceti lidech, měli jsme co dělat, abychom se vůbec do vlaku dostali. Na místo jsme naštěstí dojeli už bez problémů, našli jsme DDM a už jsme večeřeli řízky od maminek. Potom chvilku popovídat před spaním a už usínáme za poslechu vánočních pohádek.

Sobotní klasika, kdy nikdo nemůže dospat. Naštěstí snídaně je připravena velmi rychle, a tak můžeme v poměrně slušném čase vyrazit. Jediné, čeho jsme si všimli, že krabice s dárky od večera je najednou podivně prázdná. Co víc, leží tam pouze nějaká knika. Opatrně ji rozevíráme, abychom zjistili, že místní trpaslíček nám všechny dárky sebral s tím, že si musíme zasloužit jejich získání zpět. Takový malý Grinch... Vyrážíme proto místo na východ, po mapce na jih. Mapa nás vede na kraj vesnice, kde už plníme první úkoly - přiřazujeme stopy ke zvířatům a značky k sobě. Některým daly stopy skutečně zabrat. To už jsme ale znovu byli na cestě a vyhlíželi jsme další úkol. Doplnění křížovky bylo dílem okamžiku, i když odvyprávět několik koled, bylo i zde častým problémem. Oproti tomu vlajková bavila úplně všechny, kor když se musely zfoukávat svíčky. Samozřejmě došlo i na bloudění. První s mapou zapomněl odbočit a už jsme byli jinde. Naštěstí jsme našli nádhernou cestičku podél lesa, která nás vrátila zpět na cestu. Už nám však začínala být zima, a proto jsme se vraceli zpět k ubytování. Zde u bran jsme vyřkly heslo na ukázání schovaných dárečků, abychom zjistili, že čekají pod stromečkem. A protože už byla opravdu zima, raději jsme se přemístili zpět do tepla, kde na nás čekala hostina. Řízek se salátem, cukroví, ovoce, dárečky... Všichni navíc dostali polštářek, který si mohli pomalovat foukacími fixy. Všichni toho hned využili, vyměňovali si barvy a skutečně z toho byla umělecká díla. Pak už jsme se jen přesunuli do postýlek a usínali na novém polštářku.

Ráno čekala snídaně už později. Dohodli jsme se, jak budeme uklízet a balit v budově a následně vyrazili chvíli blbnout na zahradu. Dojedli jsme poslední řízky a následně už vyrazili na vlak, abychom mohli o pár hodin později skákat maminkám a tatínkům na nádraží do náruče.

Podzimní prázdniny jsou vždy možností, kdy lze vyrazit ven, do lesa, do přírody. I tentokrát jsme se pokusili najít takové místo, kde jsme zatím s našimi účastníky moc nebyli. Táborsko je kraj mnoha luk a polí, kopců pomálu, ale zato nádherné lesy. Jen předpověď počasí nezní vůbec hezky.

V pátek naši účastníci dorazili na nádraží, tentokráte menší počet, asi z důvodu špatné předpovědi. Vyrazili na vlak směr České Budějovice, aby mohli v Olbramovicích přestoupit a za již hluboké tmy vystoupit v Mezně. Kilometr po loukách, polích a silnici není přeci žádný problém, a proto zanedlouho stojí před táborovou základnou. Vybalit spacáky a večeři je dílem okamžiku. Zatopit v kamnech je již horší. Po večeři ještě chvilku blbneme a už míříme do spacáčků.

Sobotní ráno je velmi pošmourno, ale co se dá dělat. Výlet volá. Nedaleko je totiž zřícenina Borotín, která rozhodně stojí za vidění. Lehce prší a vypadá to na celodenní mžení. I přesto vyrážíme v pláštěnkách a míříme k lesu. Za lesem louka a už vidíme zříceninu. Zde si dáváme oběd – chleba s paštikou a okurkou, napijeme se teplého čaje, trochu se ohřejeme u ohně a vyrážíme zpět k domovu. Cestou klábosíme a blbneme. Přicházíme domů provlhlí, ale spokojení. Navíc docela unavení. Vaříme večeři – těstoviny s červenou a učíme se novou společenskou hru „krávy“ neboli 6. Bere. Tím se bavíme až do chvíle, kdy se nám začínají zavírat oči, a tak vyčistíme zuby a míříme do spacáků.

První, co člověk spatří z okna, je déšť. Znovu. K tomu mlha. Zůstáváme proto trochu déle doma v teple, než to nejhorší přejde a vyrážíme ven až před polednem. Na loukách pěkně fučí, teploty okolo nuly. I přesto jdeme dál a nevzdáváme to. Tentokráte máme naplánovaný výlet kratší, do jiných lesů, také doufáme v cukrárnu ve vesnici. Sice pořád prší, ale to nás nezastaví. Cestou koukáme na nově vznikající koridor, a pak už jsme ve vesnici. Zamáváme vlaku, na stanici v závětří si dáváme rybičkovou pomazánku na chlebu. Jen teplo chybí a cukrárna taky není. Vyrážíme proto rychle k domovu do tepla. Cestou nás opouští Vladzo, loupeme nasbírané ořechy a natrhané švestky. Doma se ohřejeme, vaříme večeři – uzené s knedlíkem a zelím a večer začínáme dekorovat textil pomocí šablon a barev na textil. Každý si vybírá tašku, obal na polštář nebo batoh a pouští naplno svou fantazii. Dnes začínáme okrajem, zítra budeme pokračovat hlavním motivem. A už je hotovo. Výtvory začínají vypadat a nám nezbývá, než si jít lehnout.

Ráno stejné, jako předchozí. Tentokrát máme v plánu vyrazit do města, kde nám zima ani déšť tolik nevadí. Sníme krupičku k snídani, zabalíme batůžky a vyrážíme na vlak. Za chvíli už vystupujeme v Táboře na nádraží. Cesta na náměstí je dílem okamžiku. Muzea mají bohužel v pondělí zavřeno, přesto nás zajímají dvě prohlídky – věže na náměstí a muzeum strašidel. Na věž je to 200 schodů, cestou musíme i podlézat zvon, ale výhled za to stojí. Navíc se můžeme podívat na sbírku historických mincí a peněz z různých koutů světa. Po vyhlídce dáváme oběd, následně míříme do muzea strašidel. A opravdu tam strašilo. Dokonce i Myška s Ančou se lekly. Všem se prohlídka moc líbila. A protože nám do vlaku ještě zbyla chvilka, došli jsme se podívat na nedalekou nádrž Jordán, kde jsme si zahráli pár her. Cesta zpět na nádraží a domů už utíkala o dost rychleji, protože se všichni těšili na smažák s bramborem k véče. A taky, že už budou mít konečně hotové tašky a batůžky. I proto nám večer velmi rychle utekl.

Poslední den je vždy náročnější, je totiž nutné zabalit si všechny své věci, v batohu je donést na nádraží a také v celé budově uklidit. Vše však hravě zvládáme, dokonce nám zbude chvilinka času před odchodem na pár běhacích her. A pak už jen nacpaný vlak a náruč rodičů.

Vážení a milí,
přicházíme s kronikami od dětí z letního tábora, tedy těch, které děti napsaly a odevzdaly. Nebo také ty, které se nám podařilo rozluštit. Třeba se ještě povede dopsat a dodat některé další dny.

2.7.2018
Ráno nás Činčila budil kytarou. Pak jsme hráli raníčkovou hru – stoj na jedné noze a sbírání lístečků. Pak byla snídaně – chleba s marmeládou. Po snídani jsme si šli vyčistit zuby a následoval nástup. Tam jsme se dozvěděli, co budeme dělat. Po nástupu jsme se šli připravit na hru – hraničářské dovednosti. Vrhali jsme nožem, zkoušeli si rovnováhu, stříleli jsme z praku a luku, podlézali jsme pod sítí. Potom jsme šli na chroští a kluci na klády na oheň. Pak jsme šli k ohni a nakonec už jen spát.

4.7.2018, Mary
Ráno nás probudil Činčila svou kytarou. Poté jsme hráli raníčkovou hru a v té jeden z nás musel vyjmenovávat stromy, které jsou v Čechách. Ostatní museli běhat pro papírky. Pak byl hup do Pohorky a snídaně, ke které byla krupicová kaše. Vyčistili jsme si zuby, proběl nástup. Po nástupu nás čekal dopolední program – hráli jsme vybíjenou a potom jsme šli ke kořenářce, protože jsme onemocněli. Takže jsme potřebovali recept na lék. Po dopoledním programu jsme měli oběd a morseovku. Na morseovce jsme měli vyluštit nápis. Po morseovce jsme měli odpolední program, v něm byla kupecká cesta. Následovala večeře a po ní nástup a večerka. Nakonec jsme měli hlídky.

5.7.2018, Anežka
Dnes jsme chtěli vyrábět mast proti záhadné nemoci. Ale bohužel jsme svěřili recept Nany, která ho ztratila. Ale kořenářka je moc hodná a dala nám recept znovu, ale pod jednou podmínkou. Na závoře visel papírek, na kterém byli napsané byliny, které jsme si měli zapamatovat a před hangárem napsat. Pak jsme to smíchali s mlékem a namazali jsme se. Po svačině jsme vyráběli různé věci, třeba košíky a náramky. Pak jsme měli oběd a odpoledne jsme šli hledat erby a večeři. Potom jsme si udělali ohniště, nakrájeli maso a chleba a opekli to. V noci měla naše skupinka hlídky.

6.7.2018, Tomáš
Ráno k snídani byl rohlík s paštikou a potom jsme si šli vyčistit zuby a už byl nástup. Dopoledne jsme šli stavět lodě, nakonec jsme dostali čluny a v nich jsme měli převážet 3 balónky, lano, sváču a už jsme vyrazili. Na cestě bylo několik stanovišť. Když všichni dorazili do cíle, šli jsme zpátky do tábora na oběd. Pak bylo volno a já se svým týmem jsme šli umýt nádobí. Potom začal další program. Měli jsme za úkol pomoci sedlákovi posbírat rozházené věci po lese, které mu rozházeli goblini. Šli jsme tedy sbírat. Po sesbírání jsme od něj dostali za odměnu mouku, kterou jsme museli přivézt do tábora pomocí vozíčků, které jsme postavili. První vyrazili Hadovci, potom Grifové a nakonec Kozorozi. Vyhráli Hadovci, potom Grifové a třetí Kozorozi. Potom byla večeře, koupání, čištění zubů a spát.

10.7.2018, Míra
Ráno v 8 hodin nás Činčila vzbudil písničkou, pak Máťa uvedl raníčkovou hru. Dnešním úkolem bylo dělat dřepy ve dvou v týmu, kteří se opírali zády a byli přivázaní uzlovačkou. Až raníčková hra skončila, nahlásil Vojta hup do Pohorky a šel s Hárdym k molu. Jakmile bylo dohupáno, byla snídaně. K snídani byly cornflakes s mlékem a ovocem, kdo chtěl i kakaem. Pak bylo zubání a nástup. Tam jsme vyřešili Práčata a zkoušku Žižkovy pečetě. Po nástupu jsme šli otevřít další okénko v hradu a byla tam Červená Karkulka. Pak byla svačina a už jsme se shromažďovali u hangáru. Bíša nám přečetl pohádku o Červené Karkulce, potom jsme se přesunuli k hornímu slavnostnímu ohništi, kde nám byly řečeny pravidla hry. Každý ze skupinky měl dvě minuty na vběhnutí do pole a sbírání papírků s různými barvami, což byly suroviny v košíčku. Jakmile bylo dosbíráno, spočítali jsme body. Poté jsme se snažili co nejvíce surovin v košíčku dostat přes les plný vlků k babičce. Když byla hra ukončena, začalo pršet. Po malé pauze byl oběd. K obědu byly boloňské špagety. Potom byl poledňák a morseovka. Kvůli počasí pak byly rukodělky. A pak večeře, služba se šla spršit, pak bylo zubání a šlo se spát.

Už je tomu rok, co jsme s Cepníky vyjeli na první víkendovou výpravu bez rodičů. I letos jsme se rozhodli takto zakončit školní rok. Ubytovaní jsme byli v krásném srubu, ve kterém není ani elektřina, ani tekoucí voda. Trochu to tak byla příprava na tábor. V pátek jsme jeli vlakem a chvilku autobusem. Pak jsme šli ještě kus pěšky a u srubu na nás už čekal Činčila, který nám tentokrát ještě přivezl věci autem. Večer jsme se stihli už jen navečeřet, připravit věci na spaní a skoro hned jsme se šli přesunout do spacáků. Činčila nám ještě chvíli hrál na kytaru a Myška přečetla pohádku na dobrou noc.

V sobotu jsme začali tím, že si každý rozkrojil housku a namazal si ji podle chuti máslem nebo i marmeládou. Všem nám to šlo krásně, všichni jsme se dobře nasnídali a někteří si připravili a následně snědli housek i několik. Po snídani jsme si zabalili do batůžků věci na výlet, hlavně pití a svačinu, a vyrazili jsme na cestu. Nejdříve ale všechny zaujal les hned u srubu, kde začali se stavbou domečků. Během dne jsme si zahráli několik her, jako např. sedm, píšťalku nebo na indiány. Oběd jsme si dali na vyhlídce v altánku, kde jsme si také trochu pohráli a z klády vyrobili houpačku. Cestou domů jsme se zastavili ještě v blízkém autokempu na zmrzlinu. Poslední část cesty byla pro některé už poněkud náročnější, ale když jsme došli do srubu, šli stejně všichni pokračovat ve stavbě svých domečků. Vedoucí mezitím rozdělali oheň a připravili buřty a chleba. Každý si za větší či menší pomoci vedoucích nařezal a opekl buřt a pochutnal si na něm. Činčila nám opět chvíli hrál na kytaru a po vyčištění zubů nám Myška přečetla zase pohádku na dobrou noc. Někteří spokojeně oddechovali ještě před koncem příběhu.

V neděli jsme měli k snídani cornflakes, a protože nám nezbývalo do odchodu na autobus příliš mnoho času, a museli jsme si také zabalit, zůstali jsme u srubu a pokračovali ve stavění domečků. Mezitím jsme si s vedoucími chodili na střídačku balit všechna svá zavazadla. K obědu jsme si dali zeleninovou polévku a skoro hned po obědě vyrazili na autobus a domů za rodiči. Čarodějka s Máťou s námi dojeli vlakem až do Prahy a naštěstí jsme stihli nastoupit do vlaku ještě dříve, než začalo pršet.

Od návratu z velikonoční výpravy neuběhlo mnoho času, ale my jsme se rozhodli využít krásné slunečné soboty a opět vyrazili na jednodenní výpravu. Cyklohráčkem, který měl hned na začátku 20 minut zpoždění, jsme dojeli do Zákolan, odkud jsme se vydali na cestu. Překvapivé bylo, že jsme v našem balonkovém vagonu nezapomněli žádné věci ani děti.

Nejdříve jsme se museli vyškrábat na kopec, nahoru na Budeč, ale šlo nám to až nevídaně rychle. Možná i proto, že to byl první a poslední kopec na naší cestě. Když už jsme byli na Budči, kde se vzdělával sv. Václav, zahráli jsme si rovnou hru zaměřenou na staré české pověsti, které nás následně provázeli celý den. První hra nás zavedla k praotci Čechovi na horu Říp, kde jsme pěstovali obilí a chovali zvířata. Pak jsme pokračovali dále v cestě, zahráli jsme si hru sedm a užívali si sluníčka.

Na oběd jsme se zastavili ve stínu pod stromem, trochu jsme si odpočinuli a s další hrou se přesunuli ke kněžně Libuši a jejím proroctvím. A opět jsme pokračovali v cestě. Také nás čekala ha na motivy Dívčí války a boj mezi cizími kmeny. Pomalu jsme se již blížili ke konci naší cesty, ale dříve, než jsme došli k cíli, sháněli jsme pro Blanické rytíře meče a podkovy pro jejich koně.

A už jsme došli až na Okoř, kde jsme se pokochali výhledem na hrad, pod kterým jsme se utábořili, odpočívali a čekali na autobus. Před odjezdem jsme ještě zkoušeli různé druhy skoků, ale nikdo z nás neskočil tak daleko, jako Šemík s Horymírem. Domů jsme jeli netradičně autobusem na Dejvickou, ale rodiče si nás naštěstí všechny našli.