117. pionýrská skupina Kalich

Brdské kopce nedaleko Prahy jsou domovem mnoha strašidel a přízraků, jako jsou bludičky, hadí královna, hejkal a další. Mezi nimi pak zaujímá zvláštní místo i takzvaná brdská čarodějnice. Těžko říci, jestli je to ta samá, co proklela Fabiána a jeho ženu, či naopak ta, co má otřesný brloh nedaleko Strachomorny. Jisté však je, že se během jediné noci v roce dá zastihnout pod vrcholem Babka, nedaleko Řevnic.
Letos se měla zjevit v noci z dvacátého na jednadvacátého dubna a my se ji i tentokrát rozhodli navštívit. Ono najít takovou čarodějnici ovšem není jen tak. Pokud si snad myslíte, že stačí sednout na vlak do Řevnic a ujít těch pár kilometrů na Babku, či se snad dokonce svézt pod ni autem, šeredně se mýlíte. Aby jste čarodějnici našli, musíte hrát podle jejích pravidel…

Drazí přátelé, vážení rodiče,
zde najdete aktuální informace k letošnímu letnímu táboru.

Letošní tábor bude, stejně jako loni, 14denní pro všechny účastníky.

Termín: 1. - 15. 7. 2012
Místo: Malonty v Novohradských horách, okr. Český Krumlov
Cena: 4000,- pro členy Kalicha, pro ostatní účastníky je cena o 500 Kč vyšší (pojištění a drobný spotřební materiál placený z příspěvků).
Sourozencům poskytujeme slevu 10% z ceny tábora pro druhé a třetí dítě.

Sraz byl v půl osmé před klubovnou, ale kvůli zpoždění některých členů, začal každoroční turnaj ve hře Osadníci z katanu trochu později. Byli jsme rozděleni do čtyřčlenných skupin a podle pořadí v prvním kole jsme ve druhém kole hráli o konkrétní místa. Se svým umístěním byla většina spokojena. Už jsme byli celkem unavení a psychicky nepoužitelní po takovém výkonu, že jsme si zalezli do spacáků a usínali u filmu Lovecká sezona.

Ráno nás Sojka vzbudil, abychom nezaspali museum Lega. Nasnídali jsme se a mezitím přišli ti, kteří nespali klubovně ale šli s námi do musea. Dojeli jsme tramvají na Národní třídu. Před museem jsme byli ještě před otevřením. Když nás pustili dovnitř, koupili jsme si vstupenku a začali s prohlídkou.

Viděli jsme spoustu různých věcí;auta, vlaky, světové monumenty, postavy z filmů… A to vše z lega.Na konci jsme si mohli každý postavit vlastní stavbu. Celá prohlídka byla kouzelná. Vrátili jsme se zpět do klubovny při pojídaní svých obědů jsme se dívali na film Jak vycvičit draka. Celé jsme to završili luxováním klubovny, ale celá výprava byla super.

Míja

Děti dostaly za úkol vytvořit příběh s použitím 6 slov - kamarádi, týpí, indián, přijímání, Vobluda, Mia. A tohle je jeden z výsledků.

Bylo nebylo, byli nebyli, jedni kamarádi.
Jednoho dne se rozhodli, že si někam vyjedou, někam do přírody. Na jedné louce si postavili týpka. Bylo hezky a neměli co dělat. A tak si hráli na indiány. Mia byla hlavní náčelník. Kluci se zaběhli do lesa a šťourali do všeho, co našli. Najednou na ně vylezla Vobluda. Když ji kluci viděli, rozhodli se ji přijmout mezi sebe a ve vlaku cestou domů udělali obřad přijímání k sobě do party. Když přijeli domů, složili Vobludu do krabice.

Vytvořili Mia s Vojtou

Sešli jsme se, jako obvykle, v pátek pod cedulemi na Hlavním nádraží, odkud jsme jeli mašinkou do Cerhovic. Od mašinky jsme sice museli ještě kousek šlapat po svých, ale protože byla tma, uteklo to rychle. Když jsme dorazili, snědli jsme večeři od maminek a šli si lehnout. Než jsme zavřeli očka, povídali jsme si se Sojkou o Vánocích.

V sobotu ráno jsme se posilnili vánočkou, abychom měli dost energie na celý den. Při balení a oblékání ven si každý vylosoval lísteček, na kterém byla jedna z evropských zemí a zvyk který se s ní pojil. Po celý víkend jsme tyto zvyky plnili formou her. Například roznášení dárků dětem, stavění domečků a polévání jich svěcenou vodou, abychom odehnali zlé duchy a spoustu dalších.

Na oběd jsme se vrátili do školy, kde nás čekala čerstvá zeleninová polévka. Hned poté, co skončil polední klid, zahráli jsme chvilku vybíjenou a opět jsme se odebrali ven. S tím rozdílem, že jsme se vraceli ne do školy, nýbrž ke stromečku. U něj jsme se pokusili každý si zapálit svíčku, ale vzhledem k velkému větru se nám to nepodařilo. Zazpívali jsme si několik koled, poté jsme si rozdali dárečky a pelášili jsme na skvělou večeři, kterou nám připravil Mamut. Jak je zvykem každý rok, šlo o vynikající kuřecí řízek s bramborovým salátem. Celý tento večer se nesl v poklidné atmosféře, až z toho všichni usnuli.

Neděle byla velmi akční, potože jsme byli jak venku, tak i vevnitř, kde jsme balili a uklízeli. Pak přišel ten smutný okamžik odjezdu a v Praze na nás již čekali natěšení rodiče.

Sepsal Radim

Rozhodli jsme se s vedením uspořádat letos Kališnické lezení. Všichni jsme se společně sešli v sobotu ráno před klubovnou, naložili Mautinovi lana, karabiny a všechno potřebné vybavení a přesunuli jsme se společně tramvají na Palmovku, kde je Sportovní Centrum Palmovka.

Po úvodní nudnější chvilce, kdy se všichni převlékali, zkoušeli si boty apod. konečně začal program zábavnější. Napřed jsme se všichni pořádně potáhli, aby se nám na stěně nic nestalo, pak si chvíli zaháli alternativu vybíjené s tím, že kdo byl vybit, musel vylézt kousek na stěně a pak mohl dále hrát. To vše trvalo asi 20 minut a nám zbývalo ještě dost času, abychom se vyblbli na stěně. Ke stěně jsme šli na poloviny.

Sraz byl ráno na tradičním místě, na Hlavním nádraží, ze kterého jsme vyjeli vlakem směr Zadní Třebáň. Ve vlaku jsme měli dlouhou chvíli, tak nás Fido seznámil s celodenní hrou, která se týkala severského státu Finska, rozdal nám poté lístečky, které naznačovaly body na hru HOMBRE. V této hře bylo zadáno, které jednoslovné souhlasy například: ano, ne, jo by jsme měli nahradit slovy: Kítá jako souhlas a Ej jako nesouhlas.

V Zadní Třebáni byl rychlý přestup do „motoráčku“, a tím směr Vižina. Na Vižině dul dosti silný a studený vichr, ve kterém jsme šli přes vesnici k lesu. K hájovně bylo mírné stoupání, ale sám začal pro některé povahy kopec úctyhodného stoupání.

Cestou na hřebenovou silnici byly námi navštíveny dva kempy a jako zpestření, dřevorubci. Když bylo zdoláno rozcestí Stožec, měli jsme náok na krátkou přestávku, která byla kratší než jsme si mysleli.

Tentokrát jsme se vydali do turistické základny poblíž Uštěká (Brusov), kde jsme už jednou byli, ale asi tak před 10ti lety.
Celý pobyt zde jsme hráli různé hry nějakým způsobem spojený s NĚMECKEM. Dozvídali jsme se informace o historii, nynějším hospodářství i povrchu Německa, dokonce jsme i vařili německá jídla.

Jako vždy jsme se sešli na Hl. nádraží a odjeli vlakem směr Lovosice. Prvním vlakem jsme se všichni vezli v sedě, potom jsme přestoupili a většina z nás postávala na chodbičce. Vystoupili jsme na stanici za Úštěkem a vyrazili jsme směr turistická základna. Nedošli jsme daleko a Žába zakopla, spadla a rozsekla si čelo. Činčila pro ní přijel autem, protože dorazil na místo před námi s jídlem a věcmi z klubovny.