117. pionýrská skupina Kalich

Vážení přátelé,
vzhledem k začátku pololetních prázdnin a následně jarním prázdninám pro Prahu 1 - 5 bychom Vás rádi informovali, že po dva po sobě jdoucí čtvrtky (2. 2. a 9. 2.) se schůzky konat nebudou.
Děkujeme za pochopení a přejeme příjemné prožití volna.

Sešli jsme se, jako obvykle, v pátek pod cedulemi na Hlavním nádraží, odkud jsme jeli mašinkou do Cerhovic. Od mašinky jsme sice museli ještě kousek šlapat po svých, ale protože byla tma, uteklo to rychle. Když jsme dorazili, snědli jsme večeři od maminek a šli si lehnout. Než jsme zavřeli očka, povídali jsme si se Sojkou o Vánocích.

V sobotu ráno jsme se posilnili vánočkou, abychom měli dost energie na celý den. Při balení a oblékání ven si každý vylosoval lísteček, na kterém byla jedna z evropských zemí a zvyk který se s ní pojil. Po celý víkend jsme tyto zvyky plnili formou her. Například roznášení dárků dětem, stavění domečků a polévání jich svěcenou vodou, abychom odehnali zlé duchy a spoustu dalších.

Na oběd jsme se vrátili do školy, kde nás čekala čerstvá zeleninová polévka. Hned poté, co skončil polední klid, zahráli jsme chvilku vybíjenou a opět jsme se odebrali ven. S tím rozdílem, že jsme se vraceli ne do školy, nýbrž ke stromečku. U něj jsme se pokusili každý si zapálit svíčku, ale vzhledem k velkému větru se nám to nepodařilo. Zazpívali jsme si několik koled, poté jsme si rozdali dárečky a pelášili jsme na skvělou večeři, kterou nám připravil Mamut. Jak je zvykem každý rok, šlo o vynikající kuřecí řízek s bramborovým salátem. Celý tento večer se nesl v poklidné atmosféře, až z toho všichni usnuli.

Neděle byla velmi akční, potože jsme byli jak venku, tak i vevnitř, kde jsme balili a uklízeli. Pak přišel ten smutný okamžik odjezdu a v Praze na nás již čekali natěšení rodiče.

Sepsal Radim

Rozhodli jsme se s vedením uspořádat letos Kališnické lezení. Všichni jsme se společně sešli v sobotu ráno před klubovnou, naložili Mautinovi lana, karabiny a všechno potřebné vybavení a přesunuli jsme se společně tramvají na Palmovku, kde je Sportovní Centrum Palmovka.

Po úvodní nudnější chvilce, kdy se všichni převlékali, zkoušeli si boty apod. konečně začal program zábavnější. Napřed jsme se všichni pořádně potáhli, aby se nám na stěně nic nestalo, pak si chvíli zaháli alternativu vybíjené s tím, že kdo byl vybit, musel vylézt kousek na stěně a pak mohl dále hrát. To vše trvalo asi 20 minut a nám zbývalo ještě dost času, abychom se vyblbli na stěně. Ke stěně jsme šli na poloviny.

Sraz byl ráno na tradičním místě, na Hlavním nádraží, ze kterého jsme vyjeli vlakem směr Zadní Třebáň. Ve vlaku jsme měli dlouhou chvíli, tak nás Fido seznámil s celodenní hrou, která se týkala severského státu Finska, rozdal nám poté lístečky, které naznačovaly body na hru HOMBRE. V této hře bylo zadáno, které jednoslovné souhlasy například: ano, ne, jo by jsme měli nahradit slovy: Kítá jako souhlas a Ej jako nesouhlas.

V Zadní Třebáni byl rychlý přestup do „motoráčku“, a tím směr Vižina. Na Vižině dul dosti silný a studený vichr, ve kterém jsme šli přes vesnici k lesu. K hájovně bylo mírné stoupání, ale sám začal pro některé povahy kopec úctyhodného stoupání.

Cestou na hřebenovou silnici byly námi navštíveny dva kempy a jako zpestření, dřevorubci. Když bylo zdoláno rozcestí Stožec, měli jsme náok na krátkou přestávku, která byla kratší než jsme si mysleli.

Tentokrát jsme se vydali do turistické základny poblíž Uštěká (Brusov), kde jsme už jednou byli, ale asi tak před 10ti lety.
Celý pobyt zde jsme hráli různé hry nějakým způsobem spojený s NĚMECKEM. Dozvídali jsme se informace o historii, nynějším hospodářství i povrchu Německa, dokonce jsme i vařili německá jídla.

Jako vždy jsme se sešli na Hl. nádraží a odjeli vlakem směr Lovosice. Prvním vlakem jsme se všichni vezli v sedě, potom jsme přestoupili a většina z nás postávala na chodbičce. Vystoupili jsme na stanici za Úštěkem a vyrazili jsme směr turistická základna. Nedošli jsme daleko a Žába zakopla, spadla a rozsekla si čelo. Činčila pro ní přijel autem, protože dorazil na místo před námi s jídlem a věcmi z klubovny.

Byl jsem na první výpravě, která trvala od pátku do neděle. Na této výpravě jsem poznal nové kamarády. Bydleli jsme v šatnách ve škole v Roztokách u Křivoklátu.
Mám z toho docela vzrušený pocit, protože jsme hráli hodně nových her, které jsem ani neznal.
Byli tu čtyři vedoucí a jeden byl náš soused (Fido). Udělali jsme i výlet na hrad Křivoklát.
Vařili docela dobře a podařilo se nám poslední den ucpat odpad. Jeli jsme tam dvěma vlaky. Podruhé v životě jsem se svezl rychlíkem.
Na výpravě jsme hráli hry, podnikali výlety a dělali soutěže.

Matěj – Máťa , 9 let

Ve středu jsme se shromáždili na pražském Hlavním nádraží. Vlakem jsme jeli až do Benešova u Prahy.
Poté, co jsme vystoupili, jsme ušli asi 2 kilometry, až jsme dorazili do muzea motorek JAWA v areálu zámku Konopiště. Vše jsme si prohlédli a pán nám pověděl zajímavosti ohledně těchto motorek.
Dozvěděli jsme se také podrobnosti o celoroční hře. Poté jsme se naobědvali a šli do Růžové zahrady. Po pohlídce zahrady jsme se ještě šli podívat na medvědy, kteří bydlí přímo pod zámkem. Bohužel tam nebyli.
Cestou na vlak jsme hráli hry. Na nádraží jsme dostali zmrzku, pak nám přijel vlak a to je vše.

Napsal Hárdy

Jednoho dne, takhle na podzim, se sešla parta lidí a vydala se vlakem směr Doksy, kde vystoupili. Vzdálenost, která je dělila od cíle, byla krátká, ale jim to připadalo věčnost. Když dorazili pod převis, ti starší se vydali hledat dřevo na oheň a ti mladší si mezitím připravovali spaní. Společně se pak najedli a postupně odpadli do spacáků.

 Ráno bylo studené, ale na východě už mlhou prokukovalo sluníčko. Když po snídani vše sbalili a vydali se na pochod, bylo teplo jako v létě. Cestou k dalšímu tábořišti si zahráli další hry např. 7, tip ťap… Vylezli do posledního kopce a před nimi se rozkládala rovina, jakoby někdo uřízl vrcholek kopce. Všichni byli tak unaveni, že se rozhodli, že zde zůstanou.